Morava: Porovnání verzí – Wikipedie
Article Images
Řádek 1:
{{Různé významy|tento=historickém území}}
{{Infobox - region
| úřední název = Morava
| obrázek = Mikulov pohled 2.jpg
| popisek = Jihomoravské město [[Mikulov]]
| článek o vlajce = Moravská vlajka
| znak = Znak Moravy.svg
| článek o znaku = Moravská orlice
| mapa = Morava po roce 1920 na mapě Česka.png
| popisek mapy = Morava (zeleně) a [[moravské enklávy ve Slezsku]] (červeně) v hranicích z roku [[1920]] na mapě České republiky.
| status = region, historická země
| rozloha = 22348,87
Řádek 14 ⟶ 12:
| nejvyšší hora = poblíž vrcholu [[Praděd]]u
| výška nejvyšší hory = 1491
| počet obyvatel =
| obyvatelé aktuální k =
| náboženství = křesťanství aj.
| jazyk = [[čeština]] ([[moravština]])
| národnosti = [[Češi]], [[Moravané]], [[Slezané]], [[Slováci]] aj.
| hlavní město = historická hlavní města:historicky [[Brno]] a [[Olomouc]]
| hymna = [[Moravo, Moravo]] popřípadě [[Jsem Moravan]]
}}
'''Morava''' je název nejvýchodnější části Čech. Jde o [[region]] na východě území [[Česko|České republiky]] a [[Historické území|historická země]] [[Země Koruny české|Koruny české]] a prvního období dějin [[Československo|Československa]] (do roku 1928).<ref name="Josef Válka">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Válka
| jméno = Josef
Řádek 43 ⟶ 39:
| datum archivace = 2017-12-09
| nedostupné = ano
}}</ref> VDo současnosti sesi vyznačujezachovala lokálnímirozmanitou svérázykulturu, a značně chybnou češtinou u průměrnětradice a podprůměrně vzdělaného obyvatelstvanářečí.
Název je odvozen od řeky [[Morava (řeka)|Moravy]], jejíž jméno je předslovanského původu s významem ''voda, močál''.<ref>ŠRÁMEK, Rudolf, MAJTÁN, Milan, Lutterer, Ivan: Zeměpisná jména Československa, Mladá fronta (1982), Praha, str. 202.</ref> Na západě Morava hraničí s jinými regiony [[Čechy|ČechČechami]], na severu s polským [[Kladské hrabství|Kladskem]] a s [[České Slezsko|českým Slezskem]], na východě se [[Slovensko|Slovenskem]] a na jihu s [[Dolní Rakousy|Dolními Rakousy]]. Největším městem Moravy je [[Brno]]. Jinými významnými sídly na historickém území takzvané "Moravy" jsou například [[Olomouc]] (vedle Brna druhé historické hlavní město Moravy a sídlo [[Arcidiecéze olomoucká|olomoucké arcidiecéze]]), [[Znojmo]] (historické středisko jihozápadní Moravy), [[Zlín]], [[Prostějov]], [[Přerov]], [[Kroměříž]] a větší část [[Jihlava|Jihlavy]] a část [[Ostrava|Ostravy]] (obě města leží na bývalých zemských hranicích).
Většinu území Moravy tvoří pahorkatiny a vrchoviny. Nejvyšší místo se nachází poblíž vrcholu hory [[Praděd]] (1491 m n. m.) v pohoří [[Hrubý Jeseník]]. K dalším významným pohořím patří [[Králický Sněžník (pohoří)|Králický Sněžník]], [[Moravskoslezské Beskydy]] a [[Bílé Karpaty]]. Od Čech je Morava oddělena [[Českomoravská vrchovina|Českomoravskou vrchovinou]]. Nejdůležitějšími řekami jsou Morava, [[Dyje]], [[Svratka]], [[Bečva]] a [[Jihlava (řeka)|Jihlava]], které protékají rozsáhlými nížinnými oblastmi na jižní a střední Moravě, jimiž jsou [[Dyjsko-svratecký úval]], [[Dolnomoravský úval]] a [[Hornomoravský úval]].
Před příchodem [[Slované|Slovanů]] v 6. století žily na místě dnešní Moravě [[Keltové|keltské]] a později [[Germáni|germánské]] kmeny. V letech [[833]] až [[906]]/[[907]] tvořila jihovýchodní část Moravy spolu s přilehlými územími dnešního Slovenska a [[Rakousko|Rakouska]] středisko [[Velkomoravská říše|Velkomoravské říše]] (ta roku 907 zanikla), jež byla vazalem [[Franská říše|Franské říše]]. Za panování knížete [[Rostislav]]a (846–870) se Velká Morava stala kolébkou slovanské kultury a [[křesťanství]], začátkem [[10. století]] se však rozpadla.<ref>ČAPKA, František: Morava, edice Stručná historie států, Libri (2003), Praha, ISBN 80-7277-186-8, str. 132.</ref><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Havlík, Lubomír Emil, 1925–2000.
| titul = Kronika o Velké Moravě
Řádek 60 ⟶ 56:
| isbn2 = 978-80-85617-06-1
| oclc = 39586115
}}</ref> Morava pak bylozřejmě byla krátce součástí [[Polsko|Polska]] či [[Uhersko|Uher]]. Kolem roku 1019 ji získal český [[Přemyslovci|přemyslovský]] kníže [[Oldřich (kníže)|Oldřich]]<ref>{{Citace periodika▼
}}</ref> Morava již dále neexistovala, území dnešní takzvané "Moravy" <ref>{{Citace monografie
| titul = Morava
| url = https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Morava&oldid=24021897
| poznámka = Page Version ID: 24021897
| jazyk = cs
▲}}</ref>pak bylo krátce součástí [[Polsko|Polska]] či [[Uhersko|Uher]]. Kolem roku 1019 ji získal český [[Přemyslovci|přemyslovský]] kníže [[Oldřich (kníže)|Oldřich]]<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Krzemienska
| jméno = Barbora
Řádek 75 ⟶ 66:
| strany = 195–243
| url =
}}</ref> a od té doby až dodnes jezůstávají takzvanápolitické Moravaosudy součástíMoravy a Čech spojeny. Od [[11. století]] do konce [[12. století]] bylobyla toto územíMorava rozdělenorozdělena na [[Moravské přemyslovské úděly|údělná knížectví]]<ref>ŽEMLIČKA, Josef, Čechy v době knížecí (1034–1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 347.</ref> v držení členů rodu Přemyslovců, od roku [[1061]] dědičném.<ref>ŽEMLIČKA, Josef: Čechy v době knížecí (1034–1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 348.</ref> Na konci 12. století moravské úděly sjednotil na takzvanáv [[Moravské markrabství]] pozdější český kníže [[Konrád II. Ota]].<ref name="žemlička, 318">ŽEMLIČKA, Josef: Čechy v době knížecí (1034–1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 318.</ref> Státoprávní situaci upřesnil [[Karel IV.]] listinou ze 7. dubna 1348, jíž stanovil, že země řízené českým králem jsou jeho vlastními [[léno|lény]], a nikoliv lény [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]],<ref>MEZNÍK, Jaroslav: Lucemburská Morava (1310–1423), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1999), ISBN 80-7106-363-0, str. 53,</ref> čímž Moravu určil jako jednu ze [[Země Koruny české|zemí Koruny české]].
V letech 1867 až 1918 země Koruny české spadaly pod [[Předlitavsko]]. V [[České národní obrození|českém národním obrození]] a následujícím boji o české politické sebeurčení se prosadila myšlenka jednotného a jediný [[Spisovná čeština|spisovný jazyk]] používajícího „národu českého v Čechách a v Moravě“, jak to formuloval z Moravy pocházející obrozenec [[František Palacký]]. Se zánikem [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]] zaniklo i markrabství<ref>ČAPKA, František, Morava, edice Stručná historie států, Libri (2003), Praha, ISBN 80-7277-186-8, str. 120.</ref> a [[moravský zemský sněm]], ale Morava zůstala jako [[země Moravská]] i nadále správním celkem v rámci nově vzniklého [[Československo|Československa]]. Roku 1928 byla spojena s [[České Slezsko|československou částí Slezska]] do [[země Moravskoslezská|země Moravskoslezské]], která existovala do roku [[1948]]. Pak se území Československa rozdělilo na kraje a Morava jako správní jednotka zanikla. Dodnes je však vnímána jako svébytný kulturní celek. Po poválečném [[Vysídlení Němců z Československa|vysídlení Moravanů německé národnosti]], kteří v některých částech Moravy převažovali, zde žije obyvatelstvo většinově mluvící českými nářečími a hlásící se k [[Češi|české]] nebo k [[moravská národnost|moravské národnosti]]. [[Moravané]] se etnograficky a lingvisticky dělí do tradičních oblastí, k nimž patří [[Haná]], [[Valašsko]], [[Slovácko]], [[Horácko]], [[Lašsko]] (částečně ve Slezsku), Záhoří, [[Brněnsko]], Drahansko, značná část [[Kravařsko|Kravařska]] (částečně ve Slezsku) a část [[Hřebečsko|Hřebečska]] (částečně i v Čechách), také v místě moravské enklávy [[Osoblažsko]].
Řádek 217 ⟶ 208:
<gallery>
Soubor:Nejstarší dochované barevné vyobrazení znaku markraběcí Moravy, hrad Gozzoburg v Kremži.jpeg|Nejstarší dochované barevné vyobrazení znaku moravského markraběte (Moravy), freska v sále hradu Gozzoburg v Kremži z počátku 70. let 13. století.
Soubor:Znak Moravy.svg|Znak markraběteMoravy a– markrabství (do roku 1915), tj.znak Moravymarkraběte a markrabství
Soubor:Moravská orlice s klenotem.jpg|ZnakVelký markraběteznak aMoravy markrabství– (do roku 1915), tj.znak Moravymarkraběte a markrabství
Soubor:Moravia 2.svg|Znak markraběte a markrabství (1915–1918). Od roku 2003 ve znaku [[Jihomoravský kraj|Jihomoravského kraje]].
Soubor:Moravia coat of arms.jpg|Úplný znak moravského markraběte v kresbě heraldika [[Hugo Gerhard Ströhl|Huga Gerharda Ströhla]]. Teoretická podoba markraběcího znaku po roce 1915.
Řádek 230 ⟶ 221:
Morava měla po staletí stálé hranice, které se měnily spíše ojediněle. Po vzniku [[Československo|Československa]] byly v roce 1920 k Moravě připojeny na základě [[Saintgermainská smlouva|Saint-germainské smlouvy]] oblasti [[Valticko|Valticka]] a [[Dyjský trojúhelník|Dyjského trojúhelníku]], do té doby tzv. [[česká část Dolních Rakous]].
Území Moravy v rozsahu z roku 1928 je v současnosti (od roku 2000) rozděleno mezi kraje [[Jihomoravský kraj|Jihomoravský]] (celý kraj až na českou ves [[Jobova Lhota]] a výše zmíněná dolnorakouská území na jihovýchodní hranici), [[Moravskoslezský kraj|Moravskoslezský]] ([[Osoblažsko]], okolí [[Rýmařov]]a, [[Nový Jičín|Nového Jičína]] a [[Frenštát pod Radhoštěm|Frenštátu pod Radhoštěm]]; dále část [[Ostrava|Ostravy]] a [[Místek]]), [[Olomoucký kraj|Olomoucký]] (vyjma téměř celého [[okres Jeseník|okresu Jeseník]]), [[Kraj Vysočina|Vysočinu]] (vyjma severní a západní části kraje), [[Zlínský kraj|Zlínský]] (celý kraj), [[Jihočeský kraj|Jihočeský]] (okolí [[Dačice|Dačic]] a [[Slavonice|Slavonic]]) a [[Pardubický kraj|Pardubický]] (zejména okolí [[Svitavy|Svitav]] a [[Moravská Třebová|Moravské Třebové]], dále část podhůří [[Králický Sněžník (pohoří)|Králického Sněžníku]] – okolí [[Červená Voda|Červené Vody]], menší část [[Lanškroun]]ska).
Na historickém území Moravy leží i osada U Sabotů, která byla, spolu s některými dalšími neobydlenými pozemky, oddělena od zbytku Moravy úpravou česko-slovenské státní hranice. Od 25. července 1997 patří tato osada [[Slovensko|Slovensku]] a od září 1998 nese jako místní část obce [[Vrbovce]] název [[Šance (Vrbovce)|Šance]].
Řádek 249 ⟶ 240:
[[Soubor:Hrad Špilberk I.jpg|náhled|Hrad [[Špilberk]] v Brně, bývalé sídlo moravských markrabat]]
Krystalizační centrum moravského státu a pravděpodobné sídlo prvních Mojmírovců v době tzv. "hrubého„hrubého křesťanství"křesťanství“, tedy především pro nobilitu, kde hlavní slovo měl pasovský episkopát,<ref name="[[Luděk Galuška|GALUŠKA, Luděk]] ''Slované-stopy předků, O Moravě v 6. - 10. stol.''. Brno: Moravské zemské muzeum 2017, str. 216">{{Citace monografie | příjmení = Galuška | jméno = Luděk | odkaz na autora = Luděk Galuška | titul = Slované-stopy předků, O Moravě v 6. - 10. stol. | vydání = první | vydavatel = Moravské zemské muzeum | místo = Brno | rok vydání = 2017 | isbn = 978-80-7028-218-2 | kapitola = | strany = 216}}</ref> se nacházelo nejspíš v lokalitě Valy u [[Mikulčice|Mikulčic]].<ref name="[[Luděk Galuška|GALUŠKA, Luděk]] ''Slované-stopy předků, O Moravě v 6. - 10. stol.''. Brno: Moravské zemské muzeum 2017, str. 134">{{Citace monografie | příjmení = Galuška | jméno = Luděk | odkaz na autora = Luděk Galuška | titul = Slované-stopy předků, O Moravě v 6. - 10. stol. | vydání = první | vydavatel = Moravské zemské muzeum | místo = Brno | rok vydání = 2017 | isbn = 978-80-7028-218-2 | kapitola = | strany = 134}}</ref> Sídlo jak velkomoravského vládce tak [[arcibiskup]]a diecéze moravské v raném středověku se označuje jako [[Veligrad]]<ref>http://www.pokladymoravy.cz/?page_id=361</ref><ref>http://www.slovane.cz/view.php?cisloclanku=2011030003</ref><ref>http://www.hlasmoravy.eu/2011/02/popis-veligradu.html{{Nedostupný zdroj}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://boiohaemum.cz/view.php?cisloclanku=2010100001 |datum přístupu=2011-08-12 |url archivu=https://web.archive.org/web/20110910134037/http://www.boiohaemum.cz/view.php?cisloclanku=2010100001 |datum archivace=2011-09-10 |nedostupné=ano }}</ref> v místě Starého Města a Uherského Hradiště. <!-- Dohady a polemiky o poloze Veligradu trvaly řadu desetiletí a světlo do nich vnesly až výsledky archeologického bádání. Demografická křivka pohřbů a vybavení hrobů, soustředění řemesel a stopy architektury ukazují na jeho lokalizaci ve středním Pomoraví na soutoku Olšavy a Moravy.<ref name="[[Karel Sklenář|SKLENÁŘ, Karel]] ''Archeologické památky Čechy, Morava a Slezsko''. Opava: Optys 1993, str. 203">{{Citace monografie | příjmení = Sklenář | jméno = Karel | odkaz na autora = Karel Sklenář | titul = Archeologické památky Čechy, Morava a Slezsko | vydání = první | vydavatel = Optys | místo = Opava | rok vydání = 1993 | isbn = 80-85819-08-2 | kapitola = | strany = 203}}</ref> Obrovská rozloha Staroměstsko-uherskohradišťské aglomerace řádově vysoce převyšující rozlohu obdobných sídel té doby, vysledovaný urbanistický záměr a zejména doložený název Veligrad pro pozdější trhovou ves stojící na místě někdejšího raně středověkého velkoměsta a přežívající silné velkomoravské tradice v nejbližším okolí již nenechávají relevantní odborníky i zasvěcenou veřejnost na pochybách, že velkomoravský Veligrad se nacházel právě tam, kde dnes leží dokonce města dvě: [[Staré Město (okres Uherské Hradiště)|Staré Město]] a [[Uherské Hradiště]].<ref name="[[Pavel Bezděčka|BEZDĚČKA, Pavel, Jiří Čoupek|ČOUPEK, Jiří, Luděk Galuška|GALUŠKA, Luděk, Miloslav Pojsl|POJSL, Miloslav]] ''Staré Město v proměnách staletí''. Staré Město 2000, s. 34, 36, 44, 79, 87, 96, 110–115, 120, 122–123, 125–133, 135–136">{{Citace monografie | příjmení = Bezděčka | jméno = Pavel | odkaz na autora = Pavel Bezděčka | příjmení2 = Čoupek | jméno2 = Jiří | odkaz na autora2 = Jiří Čoupek | příjmení3 = Galuška | jméno3 = Luděk | odkaz na autora3 = Luděk Galuška | příjmení4 = Pojsl | jméno4 = Miloslav | odkaz na autora4 = Miloslav Pojsl | titul = Staré Město v proměnách staletí | vydání = první | vydavatel = město Staré Město | místo = Staré Město | rok vydání = 2000 | isbn = 80-86045-42-0 | kapitola = | strany = 34, 36, 44, 79, 87, 96, 110–115, 120, 122–123, 125–133, 135–136}}</ref><ref name="[[Luděk Galuška|GALUŠKA, Luděk, Miroslav Vaškových|VAŠKOVÝCH, Miroslav, Dana Menoušková|MENOUŠKOVÁ, Dagmar]] ''Památník Velké Moravy''. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum 2016, s. 10-12, 18–19, 25, 29, 44, 46–47, 114, 129">{{Citace monografie | příjmení = Galuška | jméno = Luděk | odkaz na autora = Luděk Galuška | příjmení2 = Vaškových | jméno2 = Miroslav | odkaz na autora2 = Miroslav Vaškových | příjmení3 = Menoušková | jméno3 = Dagmar | odkaz na autora3 = Dagmar Menoušková | titul = Památník Velké Moravy | vydání = druhé | vydavatel = Slovácké muzeum | místo = Uherské Hradiště | rok vydání = 2016 | isbn = 978-80-87671-29-0 | kapitola = | strany = 10–12, 18–19, 25, 29, 44, 46–47, 114, 129}}</ref><ref name="[[Luděk Galuška|GALUŠKA, Luděk, Pavel Kouřil|KOUŘIL, Pavel, Jiří Mitáček|MITÁČEK, Jiří]] ''Východní Morava v 10. až 14. století''. Brno: Moravské zemské muzeum, Archeologický ústav AV ČR 2008, s. 97, 110–115, 217–218">{{Citace monografie | příjmení = Galuška | jméno = Luděk | odkaz na autora = Luděk Galuška | příjmení2 = Kouřil | jméno2 = Pavel | odkaz na autora2 = Pavel Kouřil | příjmení3 = Mitáček | jméno3 = Jiří | odkaz na autora3 = Jiří Mitáček | titul = Východní Morava v 10. až 14. století | vydání = první | vydavatel = Moravské zemské muzeum, Archeologický ústav AV ČR | místo = Brno | rok vydání = 2008 | isbn = 978-80-7028-319-6 | kapitola = | strany = 97, 110–115, 217–218}}</ref><ref name="[[Pavel Kouřil|KOUŘIL, Pavel]] ''Velká Morava a počátky křesťanství''. Brno: Archeologický ústav AV ČR 2014, s. 180-181, 183">{{Citace monografie | příjmení = Kouřil | jméno = Pavel | odkaz na autora = Pavel Kouřil || titul = Velká Morava a počátky křesťanství | vydání = první | vydavatel = Archeologický ústav AV ČR | místo = Brno | rok vydání = 2014 | isbn = 978-80-86023-53-3 | kapitola = | strany = 180–181, 183}}</ref><ref name="[[Luděk Galuška|GALUŠKA, Luděk]] ''Hledání původu, Od avarských bronzů ke zlatu Velké Moravy''. Brno: Moravské zemské muzeum 2013, s. 108, 145, 249">{{Citace monografie | příjmení = Galuška | jméno = Luděk | odkaz na autora = Luděk Galuška | titul = Hledání původu, Od avarských bronzů ke zlatu Velké Moravy | vydání = první | vydavatel = Moravské zemské muzeum, Slovácké muzeum | místo = Brno | rok vydání = 2013 | isbn = 978-80-7028-386-8 | kapitola = | strany = 108, 145, 249}}</ref><ref name="[[Jiří Čoupek|ČOUPEK, Jiří, Jaroslav Zapletal|ZAPLETAL, Jaroslav]] ''Uherské Hradiště, královské město na řece Moravě''. Uherské Hradiště 2007, s. 8, 55–56, 61, 63, 69–70">{{Citace monografie | příjmení = Čoupek | jméno = Jiří | odkaz na autora = Jiří Čoupek | příjmení2 = Zapletal | jméno2 = Jaroslav | odkaz na autora2 = Jaroslav Zapletal | titul = Uherské Hradiště, královské město na řece Moravě | vydání = první | vydavatel = město Uherské Hradiště | místo = Uherské Hradiště | rok vydání = 2007 | isbn = 978-80-239-9873-3 | kapitola = | strany = 8, 55–56, 61, 63, 69–70}}</ref><ref name="[[Luděk Galuška|GALUŠKA, Luděk]] ''Slované-stopy předků, O Moravě v 6. - 10. stol.''. Brno: Moravské zemské muzeum 2017, str. 158-159, 247">{{Citace monografie | příjmení = Galuška | jméno = Luděk | odkaz na autora = Luděk Galuška | titul = Slované-stopy předků, O Moravě v 6. - 10. stol. | vydání = první | vydavatel = Moravské zemské muzeum | místo = Brno | rok vydání = 2017 | isbn = 978-80-7028-218-2 | kapitola = | strany = 158–159, 247}}</ref><ref name="[[Luděk Galuška|GALUŠKA, Luděk]] ''Slované-doteky předků''. Brno: Moravské zemské muzeum 2004, str. 138">{{Citace monografie | příjmení = Galuška | jméno = Luděk | odkaz na autora = Luděk Galuška | titul = Slované-doteky předků | vydání = první | vydavatel = Moravské zemské muzeum | místo = Brno | rok vydání = 2004 | isbn = 80-7028-218-5 | kapitola = | strany = 138}}</ref><ref name="[[Luděk Galuška|GALUŠKA, Luděk]] ''Staroměstská výročí''. Brno, Uherské Hradiště: Moravské zemské muzeum, Slovácké muzeum 1990, str. 18, 82, 84–86, 88–90">{{Citace monografie | příjmení = Galuška | jméno = Luděk | titul = Staroměstská výročí | vydání = první | vydavatel = Moravské zemské muzeum, Slovácké muzeum | místo = Brno, Uherské Hradiště | rok vydání = 1990 | isbn = 80-7028-010-7 | kapitola = | strany = 18, 82, 84–86, 88–90}}</ref><ref name="[[Luděk Galuška|GALUŠKA, Luděk, Věra Hochmannová-Vávrová|HOCHMANNOVÁ-VÁVROVÁ, Věra, Vilém Hrubý|HRUBÝ, Vilém, Jiří Mitáček|MITÁČEK, Jiří]] ''Uherské Hradiště – Sady, 500 let křesťanství ve střední Evropě''. Brno: Moravské zemské muzeum 2018, s. 7">{{Citace monografie | příjmení = Galuška | jméno = Luděk | odkaz na autora = Luděk Galuška | příjmení2 = Hochmannová-Vávrová | jméno2 = Věra | odkaz na autora2 = Věra Hochmannová-Vávrová | příjmení3 = Hrubý | jméno3 = Vilém | odkaz na autora3 = Vilém Hrubý | příjmení4 = Mitáček | jméno4 = Jiří | odkaz na autora4 = Jiří Mitáček | titul = Uherské Hradiště – Sady, 500 let křesťanství ve střední Evropě | vydání = první | vydavatel = Moravské zemské muzeum | místo = Brno | rok vydání = 2018 | isbn = 978-80-7028-516-9 | kapitola = | strany = 7}}</ref><ref name="[[Luděk Galuška|GALUŠKA, Luděk]] ''Uherské Hradiště – Sady, křesťanské centrum Velkomoravské říše''. Brno: Moravské zemské muzeum 1996, str. 126">{{Citace monografie | příjmení = Galuška | jméno = Luděk | odkaz na autora = Luděk Galuška | titul = Uherské Hradiště – Sady, křesťanské centrum Velkomoravské říše | vydání = první | vydavatel = Moravské zemské muzeum | místo = Brno | rok vydání = 1996 | isbn = 80-7028-080-8 | kapitola = | strany = 126}}</ref><ref name="[[Luděk Galuška|GALUŠKA, Luděk]] ''Velká Morava''. Brno: Moravské zemské muzeum 1991, str. 70">{{Citace monografie | příjmení = Galuška | jméno = Luděk | odkaz na autora = Luděk Galuška | titul = Velká Morava | vydání = první | vydavatel = Moravské zemské muzeum | místo = Brno | rok vydání = 1991 | isbn = 80-7028-022-0 | kapitola = | strany = 70}}</ref><ref name="[[Miloslav Pojsl|POJSL, Miloslav]] ''Velehrad, Stavební památky bývalého cisterciáckého kláštera''. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, Vlastivědná knihovna moravská 1990, str. 5, 10–11, 13, 15–16, 20, 34, 36">{{Citace monografie | příjmení = Pojsl | jméno = Miloslav | odkaz na autora = Miloslav Pojsl | titul = Velehrad, Stavební památky bývalého cisterciáckého kláštera | vydání = první | vydavatel = Muzejní a vlastivědná společnost, Vlastivědná knihovna moravská | místo = Brno | rok vydání = 1990 | isbn = 80-85048-05-01 | kapitola = | strany = 5, 10–11, 13, 15–16, 20, 34, 36}}</ref><ref name="[[Miloslav Pojsl|POJSL, Miloslav]] ''Velkomoravské otazníky''. Uherské Hradiště: Historická společnost Starý Velehrad 2014, str. 55, 60–61, 70, 72–73, 108, 181, 184–186, 190">{{Citace monografie | příjmení = Pojsl | jméno = Miloslav | odkaz na autora = Miloslav Pojsl | titul = Velkomoravské otazníky | vydání = první | vydavatel = Historická společnost Starý Velehrad | místo = Uherské Hradiště | rok vydání = 2014 | isbn = 978-80-86157-44-3 | kapitola = | strany = 55, 60–61, 70, 72–73, 108, 181, 184–186, 190}}</ref><ref name="[[Lubomír Emil Havlík|HAVLÍK, Lubomír E.]] ''Svatopluk I. Veliký, král Moravanů a Slovanů''. Brno: Jota 1994, str. 129">{{Citace monografie | příjmení = Havlík | jméno = Lubomír E. | odkaz na autora = Lubomír E. Havlík | titul = Svatopluk I. Veliký, král Moravanů a Slovanů | url = https://archive.org/details/svatoplukvelikyk00havl | vydání = první | vydavatel = Jota | místo = Brno | rok vydání = 1994 | isbn = 80-85617-19-6 | kapitola = | strany = [https://archive.org/details/svatoplukvelikyk00havl/page/72 72], 74–75, 77–78}}</ref><ref name="[[Lubomír Emil Havlík|HAVLÍK, Lubomír E.]] ''Kronika o Velké Moravě''. Brno: Jota 1993, str. 339">{{Citace monografie | příjmení = Havlík | jméno = Lubomír E. | odkaz na autora = Lubomír E. Havlík | titul = Kronika o Velké Moravě | vydání = první | vydavatel = Jota | místo = Brno | rok vydání = 1993 | isbn = 80-85617-06-4 | kapitola = | strany = 250–252}}</ref><ref name="[[Lubomír Emil Havlík|HAVLÍK, Lubomír E.]] ''Království Moravanů-Život a utrpení Rostislava, krále Moravanů''. Brno: 1999, str. 74-76">{{Citace monografie | příjmení = Havlík | jméno = Lubomír E. | odkaz na autora = Lubomír E. Havlík | titul = ''Království Moravanů-Život a utrpení Rostislava, krále Moravanů | vydání = první | vydavatel = vlastní | místo = Brno | rok vydání = 1999 | isbn = | kapitola = | strany = 74–76}}</ref><ref name="[[Alena a Vilém Jůzovi|JŮZOVI, Alena a Vilém]] ''Uherské Hradiště''. Uherské Hradiště: 2003, str. 13">{{Citace monografie | příjmení = Jůzovi | jméno = Alena a Vilém | odkaz na autora = | titul = Uherské Hradiště | vydání = první | vydavatel = nakladatelství Tomáš Ježek a Spolek přátel literatury a knihovny | místo = Uherské Hradiště | rok vydání = 2003 | isbn = 80-86528-33-2 | kapitola = | strany = 13}}</ref><ref name="[[Jan Filip|FILIP, Jan]] ''Velká Morava, 1100 let tradice státního a kulturního života''. Praha: Československá akademie věd 1964, str. 18">{{Citace monografie | příjmení = Filip | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Filip | titul = Velká Morava, 1100 let tradice státního a kulturního života | vydání = první | vydavatel = Československá akademie věd | místo = Praha | rok vydání = 1993 | isbn = | kapitola = | strany = 18}}</ref><ref name="[[Vilém Hrubý|HRUBÝ, Vilém]] ''Staré Město – velkomoravské pohřebiště Na Valách''. Praha: Československá akademie věd 1955, str. 37, 325–326">{{Citace monografie | příjmení = Hrubý | jméno = Vilém | odkaz na autora = Vilém Hrubý | titul = Staré Město – velkomoravské pohřebiště Na Valách | vydání = první | vydavatel = Československá akademie věd | místo = Praha | rok vydání = 1955 | isbn = | kapitola = | strany = 37, 325–326}}</ref><ref name="[[Vilém Hrubý|HRUBÝ, Vilém]] ''Staré Město – Velehrad z doby Velkomoravské říše''. Praha: Československá akademie věd 1964, str. 11, 59–62, 64">{{Citace monografie | příjmení = Hrubý | jméno = Vilém | odkaz na autora = Vilém Hrubý | titul = Staré Město – Velehrad z doby Velkomoravské říše | vydání = první | vydavatel = Československá akademie věd | místo = Praha | rok vydání = 1964 | isbn = | kapitola = | strany = 11, 59–62, 64}}</ref><ref name="[[Vilém Hrubý|HRUBÝ, Vilém]] ''Staré Město – velkomoravský Velehrad''. Praha: Československá akademie věd 1965, str. 5, 32, 34, 366–370">{{Citace monografie | příjmení = Hrubý | jméno = Vilém | odkaz na autora = Vilém Hrubý | titul = Staré Město – velkomoravský Velehrad | vydání = první | vydavatel = Československá akademie věd | místo = Praha | rok vydání = 1965 | isbn = | kapitola = | strany = 5, 32, 34, 366–370}}</ref><ref name="[[Bořek Žižlavský|ŽIŽLAVSKÝ, Bořek]] ''Krajem Veligradu – Sborník velehradský č. 1/2018''. Velehrad: Historická společnost Starý Velehrad 2018, str. 56">{{Citace monografie | příjmení = Žižlavský | jméno = Bořek | odkaz na autora = Bořek Žižlavský | titul = Krajem Veligradu – Sborník velehradský č. 1/2018 | vydání = první | vydavatel = Historická společnost Starý Velehrad | místo = Velehrad | rok vydání = 2018 | isbn = 978-80-86157-47-4 | kapitola = | strany = 56}}</ref><ref name="[[Bořek Žižlavský|ŽIŽLAVSKÝ, Bořek]] ''Krajem Veligradu – Sborník velehradský č. 2/2018''. Velehrad: Historická společnost Starý Velehrad 2018, str. 7, 68–72">{{Citace monografie | příjmení = Žižlavský | jméno = Bořek | odkaz na autora = Bořek Žižlavský | titul = Krajem Veligradu – Sborník velehradský č. 2/2018 | vydání = první | vydavatel = Historická společnost Starý Velehrad | místo = Velehrad | rok vydání = 2018 | isbn = 978-80-65157-48-1 | kapitola = | strany = 7, 68–72}}</ref><ref name="[[Bořek Žižlavský|ŽIŽLAVSKÝ, Bořek]] ''Krajem Veligradu – Sborník velehradský č. 1/2019''. Velehrad: Historická společnost Starý Velehrad 2019, str. 7">{{Citace monografie | příjmení = Žižlavský | jméno = Bořek | odkaz na autora = Bořek Žižlavský | titul = Krajem Veligradu – Sborník velehradský č. 1/2019 | vydání = první | vydavatel = Historická společnost Starý Velehrad | místo = Velehrad | rok vydání = 2019 | isbn = 978-80-86157-49-8 | kapitola = | strany = 7}}</ref><ref name="[[Bořek Žižlavský|ŽIŽLAVSKÝ, Bořek]] ''Krajem Veligradu – Sborník velehradský č. 1/2020''. Velehrad: Historická společnost Starý Velehrad 2020, str. 34">{{Citace monografie | příjmení = Žižlavský | jméno = Bořek | odkaz na autora = Bořek Žižlavský | titul = Krajem Veligradu – Sborník velehradský č. 1/2020 | vydání = první | vydavatel = Historická společnost Starý Velehrad | místo = Velehrad | rok vydání = 2020 | isbn = 978-80-86157-51-1 | kapitola = | strany = 34}}</ref><ref name="[[Jiří Jilík|JILÍK, Jiří, Bořek Žižlavský|ŽIŽLAVSKÝ, Bořek]] ''Chřiby, strážci středního Pomoraví''. Praha: Regia 2015, str. 99">{{Citace monografie | příjmení = Jilík | jméno = Jiří | odkaz na autora = Jiří Jilík | příjmení2 = Žižlavský | jméno2 = Bořek | odkaz na autora2 = Bořek Žižlavský | titul = Chřiby, strážci středního Pomoraví | vydání = první | vydavatel = Regia | místo = Praha | rok vydání = 2015 | isbn = 978-80-87866-21-4 | kapitola = | strany = 99}}</ref><ref name="[[Jiří Jilík|JILÍK, Jiří, Bořek Žižlavský|ŽIŽLAVSKÝ, Bořek]] ''Zapomenuté příběhy slováckého Dolňácka''. Praha: Regia 2015, str. 6, 20">{{Citace monografie | příjmení = Jilík | jméno = Jiří | odkaz na autora = Jiří Jilík | příjmení2 = Žižlavský | jméno2 = Bořek | odkaz na autora2 = Bořek Žižlavský | titul = Zapomenuté příběhy slováckého Dolňácka | vydání = první | vydavatel = Regia | místo = Praha | rok vydání = 2018 | isbn = 978-80-87866-35-1 | kapitola = | strany = 6, 20}}</ref><ref name="[[Jiří Jilík|JILÍK, Jiří]] ''Olšava ví svoje''. Buchlovice: Jiří Jilík-Veligrad 2012, str. 18, 22, 26">{{Citace monografie | příjmení = Jilík | jméno = Jiří | odkaz na autora = Jiří Jilík | titul = Olšava ví svoje | vydání = první | vydavatel = Jiří Jilík-Veligrad | místo = Buchlovice | rok vydání = 2012 | isbn = 978-80-905279-0-4 | kapitola = | strany = 18, 22, 26}}</ref><ref name="[[Jaroslav Šonka|ŠONKA, Jaroslav]] ''Kronika čtená rýčem''. Brno: Blok 1982, str. 234">{{Citace monografie | příjmení = Šonka | jméno = Jaroslav | odkaz na autora = Jaroslav Šonka | titul = Kronika čtená rýčem | vydání = první | vydavatel = Blok | místo = Brno | rok vydání = 1982 | isbn = | kapitola = | strany = 234}}</ref> -->
Nejdůležitějšími centry Moravy vrcholného středověku byly [[Olomouc]], [[Brno]] a [[Znojmo]], sídelní města ''[[údělné knížectví|moravských údělů]]''. Po vzniku [[Moravské markrabství|Moravského markrabství]] ve [[12. století]] až do poloviny [[17. století]] byla Morava řízena z Olomouce a Brna. [[Arcidiecéze olomoucká|Biskupství]] sídlilo od roku 1063 v Olomouci,<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Historie arcibiskupství {{!}} Arcidiecéze olomoucká |url=http://www.ado.cz/obsah/historie-arcibiskupstvi |datum přístupu=2011-08-12 |url archivu=https://web.archive.org/web/20110909181353/http://www.ado.cz/obsah/historie-arcibiskupstvi |datum archivace=2011-09-09 |nedostupné=ano }}</ref> která bývá proto považována za kulturní a duchovní [[Metropole|metropoli]] tehdejší Moravy, ale [[Moravský zemský sněm|zemský sněm]] a [[Moravský zemský soud|zemský soud]] střídavě zasedaly v obou městech, a kvůli tomu byly i pravidelně přemisťovány [[moravské zemské desky]]. Za vlády [[Jan Jindřich|Jana Jindřicha]] ve [[14. století]] se Brno navíc stalo trvalým sídlem tehdejších vládců Moravy, [[Seznam moravskýchvládců markrabatMoravy|moravských markrabat]], jejichž sídlem byl hrad [[Špilberk]].<ref name="spilberkhistorie">[http://www.spilberk.cz/?pg=zobraz&co=historie-hradu Historie hradu — Špilberk, brněnský hrad, sídlo Muzea města Brna]</ref>
Brno bylo hlavním centrem Moravy především za vlády [[Jošt Moravský|Jošta Moravského]]. Od [[15. století]] lze mluvit o vyrovnaném významu obou měst, a to až do poloviny [[17. století]]. V roce [[1573]] byla v Olomouci založena první a na několik dalších století i jediná [[Univerzita Palackého v Olomouci|univerzita]] na území Moravy (na krátký čas přesunuta do Brna). V roce [[1636]] došlo ke zřízení [[Moravský královský tribunál|královského tribunálu]] v Brně, významného zeměpanského úřadu s rozsáhlými správními a soudními pravomocemi, který poté na krátkou dobu sídlil i v Olomouci. Do Brna se definitivně přestěhovaly celé zemské desky (předtím přibližně polovina vedena v Olomouci a druhá polovina v Brně) i s královským tribunálem a bylo ukončeno střídavé zasedání zemského sněmu a soudu až na příkaz markraběte a císaře [[Ferdinand III. Habsburský|Ferdinanda III.]] za [[Třicetiletá válka|třicetileté války]], konkrétně v letech [[1641]] až [[1642]].<ref>[http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_udalosti&load=550 Přemístění zemského soudu s královským tribunálem a zemskými deskami do Brna]</ref> Navíc roku 1642 se Olomouc po 40 dnech obléhání vzdala [[Švédsko|Švédům]] a byla válkou značně zdevastována,<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Historie města « Základní informace « Olomouc Tourism |url=http://www.olomouc.eu/tourism/basic-information/history_%28cesky%29 |datum přístupu=2011-08-12 |url archivu=https://web.archive.org/web/20110812195240/http://www.olomouc.eu/tourism/basic-information/history_(cesky) |datum archivace=2011-08-12 }}</ref> a Brno se tak fakticky stalo nedůležitějším městem Moravy.<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Města – Olomouc |url=http://czechtravels.sweb.cz/Mesta/olomouc.htm |datum přístupu=2011-08-12 |url archivu=https://web.archive.org/web/20131014172015/http://czechtravels.sweb.cz/Mesta/olomouc.htm |datum archivace=2013-10-14 }}</ref><ref>[http://www.brno.cz/turista-volny-cas/historie-mesta/historie-mesta-brna/ Historie města Brna]</ref><ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Historie – Brno |url=http://www.brno-jihomoravsky-kraj.cz/brno/historie.php |datum přístupu=2011-08-12 |url archivu=https://web.archive.org/web/20100313112534/http://www.brno-jihomoravsky-kraj.cz/brno/historie.php |datum archivace=2010-03-13 |nedostupné=ano }}</ref><ref>[http://www.turistika.cz/mista/hlavni-mesto-moravy-brno hlavní město MORAVY-BRNO, Brno a okolí]</ref>
Řádek 287 ⟶ 278:
# [[Třebíč]] – 35 691
# [[Znojmo]] – 33 780
# [[Kroměříž]] -– 28 360
==== Jiná významná města ====
Řádek 295 ⟶ 286:
=== Přírodní podmínky ===
[[Soubor:Zřícenina hradu Děvičky z úbočí Děvína.JPG|vlevo|náhled|Zbytky hradu [[Děvičky]] v [[Chráněná krajinná oblast Pálava|Chráněné krajinné oblasti Pálava]]]]
Povrch Moravy tvoří z větší části [[pahorkatina|pahorkatiny]], [[vrchovina|vrchoviny]] a ne příliš vysoká [[pohoří]]. Na hranici s Čechami se rozkládá [[Českomoravská vrchovina]]. Součástí Českomoravské vrchoviny je i masiv [[Žďárské vrchy|Žďárských vrchů]]. Východně od Českomoravské vrchoviny se pak nachází [[Drahanská vrchovina]] s [[Moravský kras|Moravským krasem]]. Na severu Moravy a na jihu Slezska se pak rozkládá pohoří [[Hrubý Jeseník]] s nejvyššími moravskými horami [[Praděd]]em (1492 m n. m.) a [[Vysoká hole|Vysokou holí]] (1465 m n. m.). Jihozápadně od Hrubého Jeseníku se na hranici s Čechami a [[Kladské hrabství|Kladskem]] rozkládá [[Králický Sněžník (pohoří)|Králický Sněžník]]. Jihovýchodně od Hrubého Jeseníku se zvedá [[Nízký Jeseník]] (včetně [[Oderské vrchy|Oderských vrchů]]). Na jižní a střední Moravě se pak podél řek rozkládá několik nížinatých [[úval]]ů a „bran“, které oddělují výše uvedená pohoří od pohoří na východě Moravy, jimiž jsou [[Bílé Karpaty]], [[Javorníky]], [[Moravskoslezské Beskydy]], [[Vsetínské vrchy]], a západněji položené [[Chřiby]] a pahorkatina [[Ždánický les]]. Podél toku řeky Moravy, která celou zemí protéká od severu k jihu, leží [[Hornomoravský úval]] a [[Dolnomoravský úval]]. Na Hornomoravský úval navazuje na severu [[Moravská brána]], na jihu pak [[Vyškovská brána]], s níž na jihu sousedí [[Dyjsko-svratecký úval]]. U Mikulova se zvedají [[Pavlovské vrchy]].
Řádek 331 ⟶ 322:
Teprve až po několikanásobné porážce Uhrů v letech [[955]] a [[965]] získal severní polovinu Moravy postupně pod své panství český kníže [[Boleslav I.]] Hranice Moravy byly v této době značně odlišné od jejich současného průběhu. Na jihu, který Přemyslovci v této době ale patrně neovládli, zasahovala hranice slovanského osídlení jižněji, téměř až k Dunaji; na východě vedla po západním úpatí [[Bílé Karpaty|Bílých Karpat]]. Severní hranice nebyla dlouho zřejmá, probíhala zhruba hlubokými hvozdy na dnešním jižním pomezí Opavska.
Roku [[1003]] se zmocnila celé Moravy polská vojska [[Boleslav I. Chrabrý|Boleslava Chrabrého]]. Do kdy Polsko Moravu podrželo není přesně známo – její opětovné ovládnutí (až po Bílé Karpaty) [[Přemyslovci|Přemyslovcem]] [[Oldřich (kníže)|Oldřichem]] se klade do roku [[1019]] nebo do r. [[1029]]. Ještě na přelomu 11. a 12. století však patřila část Moravy v okolí [[Uherské Hradiště|Uherského Hradiště]], [[Uherský Brod|Uherského Brodu]] a [[Strážnice (okres Hodonín)|Strážnice]] k Uhrám. Oldřich dal zemi do správy svému synu [[Břetislav I.|Břetislavovi I.]]
Břetislav I. založil či obnovil řadu hradů, z nichž tři – Olomouc, Brno a Znojmo – se později rozrostly v důležitá města. Tyto hrady také na samém sklonku svého života (1055) ustanovil centry nových správních oblastí, '''údělů''',<ref>Termín je novodobého původu (vymyslel ho a uvedl ve známost až [[František Palacký]]); dobový [[latina|latinský]] název těchto celků byl ''partes'' („díly“)</ref> ve kterých vládli mladší synové pražských knížat (později, zejména v [[Brněnský úděl|brněnském]] a [[Znojemský úděl|znojemském]] údělu, samostatné boční linie Přemyslovců). Břetislav také stál u počátků moravského [[Mincovna|mincovnictví]] – ještě za života svého otce začal na [[Olomoucký hrad|Olomouckém hradě]] razit [[denár]]y a založil zde nejstarší mincovnu na Moravě. I tato skutečnost podtrhla přednostní postavení Olomouce vůči ostatním údělům.
Nástupce Břetislavův na pražském stolci, nejstarší syn [[Spytihněv II.]], se rozhodl Moravu uspořádat jinak. Sesadil všechny tři své bratry/údělníky (olomoucký Vratislav – pozdější král [[Vratislav II.]] – musel dokonce uprchnout do Uher), dosazené Břetislavem; uvěznil 300 moravských předáků,<ref>Vedou se spory o to, zda šlo o starou, původní moravskou nobilitu, přeživší ještě z dob Velké Moravy (což zastával zejména [[Lubomír Emil Havlík|L. E. Havlík]]), či zda to byli [[beneficium|beneficiáři]] a hradští úředníci přišlí na Moravu z Čech spolu s Břetislavem.</ref> vyvlastnil jejich majetek („koně i jejich zbroj“) a na jejich místa dosadil své lidi z Čech. Po jeho smrti však nový kníže Vratislav II. systém údělů opět obnovil (tzv. druhé dělení Moravy), a ty pak existovaly až do sjednocení země v r. 1182.
Zvláštní postavení mělo v rámci Moravy [[Arcidiecéze olomoucká|olomoucké biskupství]], založené Vratislavem roku 1063. Olomoucký biskup býval (na rozdíl od pražského) doslova pravou rukou knížat a králů českých, mocným činitelem v zemi (jediná skutečná [[Léno|lenní]] soustava v našich zemích vznikla právě na statcích a panstvích biskupů z Olomouce).
===== Vznik Moravského markrabství =====
Řádek 354 ⟶ 345:
}}</ref>
Počínaje rokem 1269 se začalo z Moravy vydělovat [[Opavské knížectví]] vytvořené [[Přemysl Otakar II.|Přemyslem Otakarem II.]] pro jeho nemanželského syna, knížete [[Mikuláš I. Opavský|Mikuláše]].
Markrabství mělo počátkem 14. století své zemské úředníky, z nichž nejstarším a nejpřednějším byl [[zemský hejtman]] (poprvé se uvádí v roce 1298). Zemská obec, reprezentovaná sněmem, se začala na Moravě formovat až v průběhu 14. století. Morava se postupně od vývoje Čech odlišila i tím, že zde déle vydržel institut krajských soudů (tzv. [[cúda|cúd]]).
Řádek 361 ⟶ 352:
[[Soubor:Jošt (Moravský) Lucemburský.jpg|upright|vlevo|náhled|160px|Moravský markrabě a [[Seznam panovníků Svaté říše římské|římsko-německý král]] [[Jošt Moravský]]]]
<!--[[Soubor:Bouzov.jpg|right|thumb|Hrad [[Bouzov (hrad)|Bouzov]]]]-->
[[Soubor:Brno - Kostel sv. Tomáše, místodžitelský palác a alegorická postava spravedlnosti.jpg|náhled|[[Kostel Zvěstování Panny Marie a svatého Tomáše apoštola(Brno)|Kostel sv. Tomáše]] v Brně, jedno z významných pohřebišť moravských markrabat]]
[[Soubor:Štramberk (CZE) - general view of the town.jpg|náhled|vpravo|[[Štramberk]], občas označovaný za „Moravský Betlém“]]
[[Jan Lucemburský]], nový markrabě Moravy a král Čech, byl nucen vydat moravské a české šlechtě tzv. [[inaugurační diplomdiplomy]]y neboli volební kapitulace (pro Moravu byl diplom vydán v červnu 1311, půl roku po tom českém), v nichž potvrdil ''všem knížatům království našeho českého a Moravě'' jejich požadavky (byť v okleštěné podobě) – mimo jiné že „...nikdy nesvěříme nikomu jinému než Moravanu na Moravě nějaký úřad, spojený s důchody...“; dále, že zemskou berni bude král vybírat jen ve zvláštních případech a že nebude šlechtu nutit k vojenským tažením za hranice země (tj. šlechtici měli pouze povinnost zemské hotovosti). Tyto listiny upevnily politickou samosprávu Moravy ve středověku. S Čechami spojovala Moravu osoba společného [[panovník]]a a jeho úřady ([[Česká královská rada|rada]], [[Česká královskádvorská kancelář|kancelář]]), [[Generální sněm České koruny|generální sněmy]], společné obyvatelské právo šlechty ([[inkolát]] – šlechta moravská i česká v něm měly přednost před šlechtou z ostatních zemí Koruny), povinnost společné obrany, jednotná církevní organizace (olomoucký a litomyšlský biskup podléhali pražskému arcibiskupovi), některé soudní instituce (mincmistrovský, [[Komorní soud|komorní]], [[Dvorský soud|dvorský]] a později i [[Rada nad apelacemi|apelační]] soud) a částečně i městské právo. Kromě toho měly obě země jednoho společného [[ZemskéZemský úřadyúřad|zemského úředníka]]: nejvyšší maršálek, 3. nejdůležitější úředník v Čechách, byl zároveň i 2. úředníkem na Moravě.
V roce 1348 český král a římský císař [[Karel IV.]] učinil konec nejasnému vztahu Moravy k Čechám a v rámci utvoření soustátí [[Země Koruny české|zemí Koruny české]] učinil Moravu lénem českého krále, Morava nadále neměla být zcizována z moci českých králů. Markraběti patřila vláda nad částí Moravy (hlavně na jihu), druhou část země ovládal biskup olomoucký{{Doplňte zdroj}}. (Opavský vévoda pak byl z Moravy vydělen a měl dokonce, na rozdíl od markraběte{{Doplňte zdroj}}, i právo [[Horní regál|horního]] a [[Mincovní regál|mincovního regálu]].) Karel též zreformoval moravské soudnictví a do Brna a Olomouce byly převedeny [[zemské desky]] (zemský sněm střídavě zasedal v obou městech). Na přelomu 14. a 15. století probíhaly [[Moravské markraběcí války|markraběcí války]] mezi bratry [[Jošt Moravský|Joštem]] a [[Prokop Lucemburský|Prokopem]], které zemi dosti zpustošily. Na druhou stranu vláda markrabat [[Karel VI.|Karla]], [[Jan Jindřich|Jana Jindřicha]] a [[Jošt Moravský|Jošta]] bývá též označována za období velkého rozkvětu Moravského markrabství, Jošt se krátce před svojí smrtí dokonce stal králem Svaté říše římské (stejně jako jeho strýc Karel IV.). V 15. století Moravu nezasáhly příliš významně [[Husitství|husitské války]] (moravská šlechta sice nejprve na [[Čáslavský sněm|čáslavském sněmu]] souhlasila s husitským programem, ale později se ho většina pánů zřekla a přijala v listopadu 1421 [[Zikmund Lucemburský|Zikmunda Lucemburského]] za krále), země se však po jejich skončení rozdělila nábožensky stejně jako Čechy.
Řádek 401 ⟶ 392:
Roku 1758, za [[Sedmiletá válka|sedmileté války]], znovu vpadl na Moravu pruský král [[Fridrich II. Veliký|Fridrich II.]], ovšem kvůli potížím se zásobováním, úspěšné obraně Olomouce a prohrané [[bitva u Domašova|bitvě u Domašova]] byl nucen se bez úspěchu stáhnout. Po této zkušenosti bylo rozhodnuto vybudovat z Olomouce nedobytnou pevnost, která měla chránit severní hranici monarchie.
Roku 1777 bylo olomoucké biskupství povýšeno na [[Biskupství|arcibiskupství]], v Brně bylo zřízeno nové biskupství, namísto proponovaného biskupství v Opavě pak byl zřízen generální [[vikariát]]. V letech 1782–1783 Josef II. sloučil státní správu Moravy a [[České Slezsko|Rakouského Slezska]] v [[Země Moravskoslezská|Zemi moravskoslezskou]], spravovanou [[moravskoslezské gubernium|moravskoslezským guberniem]] se sídlem v Brně, přičemž stavovské instituce obou zemí zůstaly zachovány. I nadále byla Morava rozčleněna na 6 krajů. Josef II. zároveň roku 1783 začlenil území tzv. [[Moravské enklávy ve Slezsku|moravských enkláv ve Slezsku]] pod Opavský kraj, který byl jedním ze slezských krajů. I nadále však byla tato území spravována dle moravských zákonů.
Císař [[Leopold II.]] svým reskriptem v roce 1790 svolal a obnovil [[Moravský zemský sněm|zemský sněm]] Moravského markrabství (čímž vlastně rušil předchozí reformy svého bratra). Sněmu předsedal [[sněmovní direktor]] a moravskoslezský [[gubernátor]]. Moravskému zemskému sněmu byla navrácena moc zákonodárná a vládní, zatímco moc výkonnou si podržely zeměpanské úřady panovníka.
Řádek 411 ⟶ 402:
[[Soubor:Morava.1897.jpeg|náhled|Mapa administrativního členění Moravy a Slezska z roku 1897]]
K 1. lednu 1850 bylo zrušeno moravskoslezské gubernium a Morava se Slezskem byly opět plně samostatnými korunními zeměmi. Zároveň došlo ke vzniku dvou zemských [[místodržitelství]]: [[Moravské místodržitelství|moravského]] a slezského. V rámci [[centralismus|centralizace]] se [[Moravské markrabství]] podobně jako jiné země mocnářství stalo korunní zemí mocnáře a [[provincie|provincií]] [[Rakouské císařství|Rakouského císařství]]. V letech 1867 až 1918 země Koruny české spadaly pod tzv. [[Předlitavsko]] v rámci [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]].
Území stávajících moravských enkláv ve Slezsku nadále tvořilo (až do roku 1928) specifické správní území. Na jedné straně bylo spravováno slezskými orgány v rámci nově vzniklých slezských [[okres]]ů, avšak platily zde moravské zemské zákony, daně odtud byly odváděné na Moravu a rovněž se jednalo o jeden z moravských volebních okresů. V rámci správní reformy vznikly na Moravě dva kraje (''Brněnský'' s dvanácti [[okres]]y a [[Statutární město|statutárním městem]] Brnem a ''Olomoucký'' s třinácti okresy a statutárním městem [[Olomouc]]í).
Řádek 436 ⟶ 427:
[[Soubor:Země Moravskoslezská na mapě dnešního Česka.png|náhled|[[Země Moravskoslezská]] ''(vyznačena zeleně, žlutě a červeně)'' na mapě dnešního [[Česko|Česka]]]]
Definitivní [[ČeskoslovenskáÚstavní ústavalistina (1920)Československé republiky|ústava]] (1920) rozhodla proti zemskému zřízení. Zákonodárnou moc svěřila dvoukomorovému [[Národní shromáždění republiky Československé (1920–1939)|Národnímu shromáždění Republiky Československé]], složenému z poslanecké sněmovny a senátu, a potvrdila neexistenci zemských sněmů. V čele Moravy nadále stál [[zemský výbor]] a [[Zemská správa politická]] ''(zemský úřad)'' v jejíž čele stál [[Zemský prezident|prezident Zemské správy politické]].
[[31. červenec|31. července]] 1920 byla k ČSR připojena malá část Dolních Rakous ([[Valticko]]), která byla začleněna do moravských politických okresů. [[1. leden|1. ledna]] [[1925]] byla osada [[Nedvězíčko]] podle vládního nařízení č. 315/1924 Sb. z. a n.<ref>[[s:315/1924|vládní nařízení č. 315/1924 Sb. z. a n.]]</ref> převedena do Čech. Roku [[1925]] pak byl k Československu a zároveň k Moravě připojen [[Dyjský trojúhelník]] a došlo k rozšíření Valticka, roku [[1926]] bylo na úkor tehdejší dolnorakouské obce Kleinschweinbarth rozšířeno území [[Mikulov]]a.<ref>{{Citace monografie| příjmení =
Řádek 453 ⟶ 444:
Pro vzrůstající odpor byla realizace župního zákona v české části republiky stále odkládána, až byla nakonec roku [[1927]], po vlně protestů a petičních akcí, opuštěna myšlenka nahradit historické země župami. Zákonem ze dne [[14. červen|14. června]] [[1927]] č. 125/1927 Sb. z. a n., „o organisaci politické správy“,<ref>[[s:Zákon o organisaci politické správy|zákon ze dne 14. června 1927, č. 125/1927 Sb. z. a n., „o organisaci politické správy“]]</ref> se pak s účinností od [[1. prosinec|1. prosince]] [[1928]] stala Morava částí nově zřízené [[Země Moravskoslezská|země Moravskoslezské]], která byla jednou ze čtyř samosprávných [[Země v Československu|zemí]], na které se území Československa dělilo. Důvodem pro vznik země Moravskoslezské byla nejen relativně malá rozloha Českého Slezska, ale také snaha omezit politický vliv zdejších [[Sudetští Němci|sudetských Němců]] a [[Těšínsko|těšínských]] [[Poláci|Poláků]] (v případě župního zřízení by totiž v obou slezských župách měli Němci naprostou většinu). Centrem nově zřízené Země Moravskoslezské se stalo Brno, v němž sídlil [[Zemský úřad v Brně|Zemský úřad pro zemi Moravskoslezskou]] a šedesátičlenné [[zemské zastupitelstvo]] v čele se [[zemský prezident|zemským prezidentem]], jenž stál zároveň v čele dvanáctičlenného [[zemský výbor|zemského výboru]]. Nejvyšším článkem územní samosprávy byla zemská samospráva. Zároveň se vznikem země Moravskoslezské došlo podle vládního nařízení ze dne 27. října 1928 č. 174/1928 Sb. z. a n., „jímž se v zemi České a Moravskoslezské určují obvody a sídla okresních úřadů a některá města se zvláštním statutem podrobují všeobecně platným obecním zřízením“<ref>[[s:174/1928|vládní nařízení ze dne 27. října 1928 č. 174/1928 Sb. z. a n., „jímž se v zemi České a Moravskoslezské určují obvody a sídla okresních úřadů a některá města se zvláštním statutem podrobují všeobecně platným obecním zřízením“]]</ref> na území bývalé země Moravské také k úpravě správního členění v podobě odebrání postavení statutárního města Jihlavě, [[Kroměříž]]i, Uherskému Hradišti a Znojmu. Území těchto měst byla spojena s politickými okresy, které je dosud obklopovaly. Zároveň došlo k zániku dosavadních [[Moravské enklávy ve Slezsku|Moravských enkláv ve Slezsku]] jakožto specifického správního území. Na území bývalé země Moravské tak nyní existovalo 36 politických okresů (k [[1. říjen|1. říjnu]] [[1935]] pak podle vládního nařízení č. 104/1935 Sb. z. a n., „kterým se v zemích České a Moravskoslezské provádějí změny obvodů některých okresních úřadů“<ref>[[s:104/1935, kterým se v zemích České a Moravskoslezské provádějí změny obvodů některých okresních úřadů|vládní nařízení č. 104/1935 Sb. z. a n., „kterým se v zemích České a Moravskoslezské provádějí změny obvodů některých okresních úřadů“]]</ref> přibyl nový politický okres Zlín) a statutární města Brno a Olomouc.
[[Mnichovská dohoda|Mnichovskou dohodou]] z roku 1938 byly z Moravskoslezské země vytrženy rozsáhlé převážně německojazyčné oblasti na [[sever]]u (většina území začleněna do německé župy [[Říšská župa Sudety|župy Sudetenland]], menší část – [[Hlučínsko]] – se stala součástí [[Pruské Slezsko|pruské provincie Slezsko]]; část území na [[Těšínsko|Těšínsku]] připojilo [[Polsko]], po jehož obsazení bylo území rovněž připojeno k pruské provincii Slezsko), a jihu (tato oblast byla začleněna do [[Sudetoněmecká území|Sudetoněmeckých území]], a od 15. dubna 1939 do [[Zemské hejtmanství Dolní Podunají|Zemského hejtmanství Dolní Podunají]], které bylo 1. května 1939 přeměněno v [[Říšská župa Dolní Podunají|říšskou župu Dolní Podunají]]).
[[Soubor:Morava-Slezsko.okresy.1938.png|náhled|Správní dělení Země moravskoslezské 1938]]
Řádek 477 ⟶ 468:
Za okupace se též nově objevil problém moravského separatismu a na druhé straně hranice naopak snaha sousedního [[Slovenská republika (1939–1945)|Slovenského štátu]] těchto jevů využít, rozšířit slovenské území o podstatnou část Moravy a vytvořit tak „Velké Slovensko“. [[Moravsko-slovenská společnost]] vyjádřila již 15. března 1939 přání připojit [[Slovácko]] k právě vzniklému Slovensku: „Moravští Slováci z kraje hodonínského, strážnického, kyjovského, hradišťského i uherskobrodského se počítají ke [[Slováci|slovenskému národu]] a vítají vytvoření samostatné suverénní Slovenské republiky, jejíž suverenitu uznávají i nad krajem moravských Slováků.“<ref>[http://www.lidovky.cz/foto.aspx?foto1=MEV3ed9bd_slovak.JPG galerie dobových dokumentů]</ref> Také spolek [[Národopisná Morava]] podporoval tyto záměry. Na základě toho roku 1940 napsal slovenský premiér [[Vojtech Tuka]] memorandum [[Adolf Hitler|Adolfu Hitlerovi]], v němž tvrdil, že „na hranicích [[Protektorát Čechy a Morava|protektorátu]] žije půl milionu moravských Slováků bez menšinových práv a většina z nich žádá připojení ke Slovensku“. Ke Slovensku se podle memoranda měla připojit:
# v užší variantě: oblast s městy Hodonín, Kyjov, Strážnice, Veselí nad Moravou, Uherský Brod, Uherské Hradiště, Otrokovice, Zlín, Hranice, Valašské Meziříčí, Vsetín a Bylnice
# v širší variantě: oblast vymezená trasou Valtice-Poštorná-ChorvatskáValtice–Poštorná–Charvátská Nová Ves-Podivín-ŠakviceVes–Podivín–Šakvice, následně shodně s první mapou až k městu Kroměříž a odtud přes Holešov-BystřiciHolešov–Bystřici pod Hostýnem-TepliciHostýnem–Teplici nad Bečvou-Spálov-OdryBečvou–Spálov–Odry
Němci nereagovali, tak sepsali slovenští politici následující rok žádost podruhé. Všechny tyto pokusy byly ukončeny, když se v červnu 1941 [[Karl Hermann Frank|K. H. Frank]] a po něm zejména Hitler postavili ostře proti – především z důvodu zachování zbrojní výroby a také kvůli germanizačním plánům nechtěla Německá říše svému slovenskému vazalovi v této záležitosti ustoupit a moravské území mu předat.<ref>[http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/235706-slovensko-touzilo-zabrat-zlin-i-vsetin.html Slovensko toužilo zabrat Zlín i Vsetín]</ref><ref>[http://www.lidovky.cz/slovaci-chteli-ziskat-slovacko-myslenka-prisla-z-moravy-pe1-/ln_domov.asp?c=A110610_144145_ln_domov_OGO Slováci chtěli získat Slovácko, myšlenka přišla z Moravy]</ref><ref>[http://zpravy.idnes.cz/slovaci-chteli-za-valky-pripojit-kus-moravy-hitler-to-zatrhl-ptl-/zahranicni.aspx?c=A110610_124401_zahranicni_btw Slováci chtěli za války připojit kus Moravy, Hitler to zatrhl]</ref>
==== V letech 1945–1948 ====
Po osvobození došlo k obnovení země Moravskoslezské a jejího původního členění na politické okresy ke stavu ze září 1938. Odchylkou od původního stavu bylo nové statutární město [[Moravská Ostrava]] (od roku [[1946]] Ostrava), vzniklé jako městský okres roku 1941, dále uznání protektorátní vládou provedeného začlenění téměř celého soudního okresu Frýdku a nepatrné části soudního [[Okres Moravská Ostrava|okresu Moravská Ostrava]] do politického okresu Místek a [[městys]]u [[Brno-Líšeň|Líšně]] ke statutárnímu městu [[Brno|Brnu]], a obnovení postavení statutárního města Opavě spojené s připojením 3 sousedních obcí k městu k [[1. leden|1. lednu]] 1946.<ref>http://is.muni.cz/th/145986/ff_b/Vytisk-Opava1945-48.pdf</ref> V reakci na požadavek obnovení slezské samosprávy došlo ke vzniku [[Slezská expozitura země Moravskoslezské|Slezské expozitury země Moravskoslezské]] se sídlem v [[Ostrava|Ostravě]], do níž byly vedle území původního [[České Slezsko|Českého Slezska]] začleněny také původně moravské politické [[okres]]y Nový Jičín, Moravská Ostrava a Místek.
Po parlamentních volbách, které proběhly 26. května [[1946]], získali komunisté vliv také v zemi Moravskoslezské. Výsledky voleb se promítly i do vedení a činnosti národních výborů, včetně Zemského národního výboru pro zemi Moravskoslezskou, jehož novým předsedou se stal 31. července 1946 člen [[Komunistická strana Československa|KSČ]] a šéfredaktor jejího moravského deníku Rovnost [[František Píšek]], čímž se stal zemský národní výbor podstatně poslušnějším nástrojem převážně komunistické československé vlády.
Řádek 489 ⟶ 480:
Po [[Únor 1948|únoru 1948]] začal nový komunistický režim pracovat na správní reorganizaci Československa. Výsledkem bylo, kromě jiného, zrušení zemského zřízení a rozčlenění republiky na kraje. Podobu krajského zřízení schválila vláda republiky v listopadu 1948. Rozhodla o zřízení 13 krajů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, a šesti krajů na Slovensku. [[Národní shromáždění republiky Československé (1948–1960)|Národní shromáždění Československé republiky]] změny odsouhlasilo a zavedlo úplnou centralizaci správního aparátu.
Dne 24. prosince 1948 bylo území Československa rozděleno mezi nově vzniklé kraje, které nerespektovaly dřívější historické hranice českých zemí. Bývalá země Moravskoslezská byla rozdělena mezi kraje [[Brněnský kraj|Brněnský]], [[Gottwaldovský kraj|Gottwaldovský]], [[Jihlavský kraj|Jihlavský]] (který zasahoval hluboko do Čech), [[Olomoucký kraj (1949–19601948–1960)|Olomoucký]] a [[Ostravský kraj|Ostravský]]; několik dříve moravských obcí se stalo součástí kraje [[Českobudějovický kraj|Českobudějovického]] a [[Pardubický kraj (1949–19601948–1960)|Pardubického]].
Dne 9. dubna 1960 Národní shromáždění schválilo zákon o reorganizaci územní správy, jímž se rušilo členění platné od roku 1948. Vstoupil v platnost 1. července 1960 a výrazně se jím snižoval počet krajů, přičemž ani nové rozdělení nekopírovalo historické hranice. Na základě této reformy byla převážná část území někdejší země Moravskoslezské přerozdělena mezi kraje [[Jihomoravský kraj (1960–2020)|Jihomoravský]] (jehož součástí se stala i osada [[Jobova Lhota]], historicky patřící k Čechám) a [[Severomoravský kraj|Severomoravský]], zatímco území na severozápadě Moravy a okolí [[Svitavy|Svitav]] a [[Moravská Třebová|Moravské Třebové]] bylo začleněno do [[Východočeský kraj|kraje Východočeského]] (roku [[2000]] bylo začleněno do [[Pardubický kraj|kraje Pardubického]]) a území na jihozápadě Moravy (Dačicko) ke [[Jihočeský kraj (1960–2020)|kraji Jihočeskému]]. S výjimkou katastrálních území [[Vesce (Počátky)|Vesce u Počátek]], [[Prostý]] a [[Horní Vilímeč]], které nyní náležejí k českému městu [[Počátky]] v [[Kraj Vysočina|kraji Vysočina]]), bylo toto území po roce 2000 přičleněno ke [[Jihočeský kraj|kraji Budějovickému, dnes Jihočeskému]].
Za [[Pražské jaro|pražského jara]] v roce 1968 byl z iniciativy poslanců Jihomoravského kraje a nově založené [[Společnost pro Moravu a Slezsko|Společnosti pro Moravu a Slezsko]] podán „Návrh na státoprávní a územní uspořádání Československé republiky“, která se měla stát trojdílnou [[federace|federací]] tří rovnoprávných státoprávních subjektů Čech, Moravy se Slezskem a Slovenska. Návrh však přijat nebyl a stát byl uspořádán federativně na [[národnost]]ním principu dvou hlavních národů Čechů a Slováků. Parlamentem [[Česká socialistická republika|České socialistické republiky]] se stala [[Česká národní rada]], již tvořili poslanci z Čech, Moravy i Slezska.
Řádek 584 ⟶ 575:
| url = http://www.parlamentnilisty.cz/rss/zpravy/Petr-Pithart-tvrde-Je-tu-mnoho-tupych-ovci-Volime-porad-stejne-a-pak-se-divime-240414
| issn =
}}</ref> Československo k 31. prosinci 1992 skutečně [[Zánik Československa|zaniklo]] a roku 1997 došlo k zatím poslední úpravě česko-slovenské státní hranice, čímž se některé moravské pozemky, včetně osady [[Šance (Vrbovce)|U Sabotů]], staly součástí Slovenska.
Dne 1. ledna 2000 vstoupil v platnost zákon, který vytvořil na území České republiky 14 krajů, územně samosprávných celků, jež rovněž nerespektují historické zemské hranice.
Po [[Sametová revoluce|sametové revoluci]] v roce 1989 se objevilo množství politických stran, hnutí, sdružení a spolků, které dohromady vytvářejí tzv. [[moravské hnutí]], jež se snaží o obnovu samosprávy Moravy a [[České Slezsko|Českého Slezska]]. V první polovině 90. let 20. století bylo významné [[Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko]] (HSD-SMS), které v parlamentních volbách té doby získalo několik mandátů. Politický význam moravistických stran však již v polovině 90. let upadl a od té doby je marginální záležitostí. Na aktivity HSD-SMS se pokusila navázat strana [[Moravané (politická strana)|Moravané]], od níž se v roce 2018 oddělilo [[Moravské zemské hnutí]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = O Moravě nemá rozhodovat Praha. Nové hnutí chce zrušit kraje
| periodikum = iDNES.cz
Řádek 600 ⟶ 591:
{{Pahýl část}}
[[Soubor:Nový zemský dům v Brně (Zemský dům III) - transparent 1200 let Moravy.jpg|náhled|upright|Transparent v moravských barvách umístěný u příležitosti výročí 1200 let Moravy (přesněji první písemné zmínky o Moravanech) na budově krajského úřadu v Brně]]
První písemná zmínka o Moravanech pochází z [[LetopisyAnnales královstvíregni FrankůFrancorum|Letopisů království Franků]] k roku 822.<ref>[http://www.moraviamagna.cz/kroniky/k_lfr822.htm Letopisy království Franků k roku 822]</ref><ref name="Výročí 1200 let Moravy (první písemná zmínka o Moravanech k roku 822)">{{Citace elektronické monografie
| titul = Morava slaví 1200 let, budovu úřadu zdobí banner s orlicí. Chystají se oslavy
| url = https://www.brnan.cz/udalosti/morava-slavi-1200-let-budovu-uradu-zdobi-banner-s-orlici-chystaji-se-oslavy
Řádek 644 ⟶ 635:
| datum vydání = 30.6.2014
| datum přístupu = 12.10.2019
| url archivu = https://web.archive.org/web/20180809060237/https://www.czso.cz/documents/10180/20551765/170223-14.pdf
}}</ref>▼
| datum archivace = 2018-08-09
| nedostupné = ano
▲ }}</ref>
Na Moravě existuje několik etnografických skupin úzce spjatých s krajem, kde žijí, které se v minulosti lišily některými kulturními rysy a dialektem, například [[Horácko|Horáci]], [[Haná|Hanáci]], [[Moravští Slováci]], [[Podlužáci]], [[Valaši (severní Karpaty)|Valaši]], [[Lašsko|Laši]] nebo [[Moravští Chorvati]].<ref>{{Citace elektronického periodika
Řádek 656 ⟶ 650:
[[Soubor:Grapes in Pálava region (1).jpg|náhled|vlevo|Moravské víno]]
{{Pahýl část}}
{{Podrobně|Těžba na Moravě|Vinařství v Česku}}
Hlavní ekonomická centra Moravy jsou [[Brno]], [[Ostrava]], [[Olomouc]] a [[Zlín]], ve všech čtyřech případech se dnes jedná o města s velkým počtem vysokoškolských studentů a bohatou minulostí ve zpracovatelském průmyslu. Brno bylo dříve známé svým rozvinutým textilním průmyslem, podobně jako v případě Ostravy šlo o silné průmyslové město, dnes se zaměřuje spíše na činnost ve vědě, výzkumu a vývoji. V oblasti okolo [[Ostrava|Ostravy]] v minulosti probíhala intenzivní těžba uhlí až do 90. let 20. století, díky tomu bylo možné vybudovat masivní aglomeraci orientovanou rovněž na zpracovatelský průmysl, město se dnes snaží přeorientovat na jiná odvětví. Na jihu Moravy okolo [[Hodonín]]a a [[Břeclav]]i se těží [[ropa]]. Moravské zemědělství je známé pro svoji produkci vína, okolo 96 % vinic na území České republiky je na Moravě.
[[Soubor:Vinařská_mapa.png|vlevo|náhled|'''Vinařská oblast Morava'''{{Legenda|purple|[[Znojemská vinařská podoblast|Znojemská]] podoblast}}{{Legenda|navy|[[Mikulovská vinařská podoblast|Mikulovská]] podoblast}}{{Legenda|blue|[[Velkopavlovická vinařská podoblast|Velkopavlovická]] podoblast}}{{Legenda|teal|[[Slovácká vinařská podoblast|Slovácká]] podoblast}}]]
Oblast jižní Moravy je známa zejména pro svoji [[Vinařství|produkci vína]]. Skýtá dobré klimatické podmínky pro pěstování [[Réva vinná|vinné révy]], a proto se zde nacházejí obce s největší [[Vinařství v Česku|produkcí vína v Česku]]. Rozloha moravských vinic v celkovém úhrnu tvoří okolo 96 % vinic v zemi.<ref>''[http://www.wineofczechrepublic.cz/2-1-wine-region-moravia-en.html Wine of Czech Republic: Wine Region Moravia] {{webarchive|url=https://web.archive.org/web/20110407182344/http://www.wineofczechrepublic.cz/2-1-wine-region-moravia-en.html|date=2011-04-07}}'', datum přístupu červen 26, 2011</ref> Historie moravského vinařství sahá až do doby [[Starověký Řím|starověkého Říma]]. Při archeologickém průzkumu [[Římská vojenská pevnost u Mušova|římské základny u Pasohlávek]] byl mezi mnoha dalšími artefakty nalezen nůž na prořezávání révy. Historici-[[Enologie|enologové]] se domnívají, že během římské okupace mohly být do regionu přineseny [[Odrůdy révy vinné|odrůdy]] [[Veltlínské zelené]] a [[Ryzlink vlašský]] pěstované v blízkosti [[Jantarová stezka|Jantarové stezky]] a [[Pavlovské vrchy|Pavlovských vrchů]]. Kolem roku 278 římský císař [[Probus|Marcus Aurelius Probus]] zrušil edikt císaře [[Domitianus|Domitiana]] zakazující sázení révy v koloniích severně od [[Alpy|Alp]], a podporoval výsadbu nových vinic v severních [[Římská kolonie|římských koloniích]].<ref>Blom, Philipp (2000), ''The Wines of Austria'', Faber & Faber, {{ISBN|0-571-19533-4}}</ref>
Vinařství bylo provozováno také v době [[Velkomoravská říše|Velkomoravské říše]] (833–906), o čemž svědčí četné řezací nože a semena hroznů objevená při archeologických vykopávkách [[Slované|slovanských]] sídlišť.<ref name="WoCR History">''[http://www.wineofczechrepublic.cz/r-3-1-1-1-history-in-dates-en.html Wine of Czech Republic: History of Wine in Czech Republic] {{webarchive|url=https://web.archive.org/web/20110718193247/http://www.wineofczechrepublic.cz/r-3-1-1-1-history-in-dates-en.html|date=2011-07-18}}'', datum přístupu 29. června 2011</ref>
== Kultura ==