Article Images
Smazaný obsah Přidaný obsah
m |
|||
Řádek 5: |obrázek= |popis= |datum narození=4. |datum úmrtí=27. prosince 1974 (97 let) |místo narození=[[Tbilisi]] [[Ruské impérium|carské Rusko]] Řádek 30: Bermondt-Avalov se narodil v [[Tbilisi]] v hlavním městě dnešní [[Gruzie]] v roce 1877. Přivlastnil si svoje druhé jméno Avalov (gruzínsky: ''Avalishvili'') po svém adoptivním otci. Jeho otec Mikhail Avalishvili byl gruzínský princ pocházející z významné šlechtické rodiny [[Avalishvili]]. Dostalo se mu hudebního vzdělání a v roce 1906 se přidal k [[Ussurijské kozácké vojsko|Ussurijskému kozáckému vojsku]] jako hudební dirigent. S armádou se účastnil [[Rusko-japonská válka|Rusko-japonské války]]. Za svou služby si vysloužil řád sv. Jiří. === V průběhu První světové války bojoval na Kavkaze proti Turkům a byl dokonce sedmkrát zraněn. Za statečnost v boji mu byl udělen řád sv. Anny a byl povýšen na kapitána. Po [[Únorová revoluce|Únorové revoluci]] byl povolán do Petrohradu, kde se stal velitelem kopiníků. Po [[Říjnová revoluce|Říjnové revoluci]] se uchýlil do [[Žytomyr]]u. V zimě 1918 byl zajat a jako další ruští důstojníci poslán do Německa. V Německu začně vytvářet jednotky dobrovolníků, které jsou ochotné bojovat proti bolševikům v Rusku. Jeho vojsko se rekrutuje především z ruských zajatců a německých dobrovolníků. Tím ===[[Ruská občasnká válka]]=== [[Západoruská dobrovolnická armáda]] taky zvaná podle svého velitele Bermontovci byla poslána z Německa do Pobaltí. V té době už generál Bermondt-Avalov vyhlásí, že se přidává k armádám [[bělogvardějci|bělogvardějců]] pod velení [[Alexandr Kolčak|admirála Kolčaka]] v boji proti bolševikům. Však vojsko, jež je z 75% tvořeno Němci, se zaobírá především problémem, jak udržet německou moc v Pobaltí. Přihlášení k bělogvardějcům je tak spíše divadlo, aby armáda zakryla svůj skutečný cíl před státy Dohody. Na druhou stranu je Bermondt-Avalov jedním z mála generálů bělogvardějců, který hlásá otevřeně ideje [[monarchie]]. V Pobaltí se k jeho jednotkám přidávají další váleční němečtí zajatci a početná skupina místních [[baltští Němci|baltských Němců]]. Postupně se k němu přidávají jednotky blatských Němců prince [[Anatoly Lieven]]a a po poážce v [[Bitva o Cēsisbitvě o Cesis]] i zbytek německé armády generála [[Rüdiger von der Goltz|Rüdigera von der Goltz]]. Jeho armáda baly v té době na vrcholu. Čítala přes 55 000 vojáků, obsadila [[Kuronsko]], [[Žmuď]] a v dobyté Rize vyhlásí svoji vlastní vládu. V zoufalé situaci požádají Lotyši o pomoc sousední státy. Estonci odpoví na výzvu kladně a pošlou do Lotyšska své jednotky. ===Porážka dobrovolnické armády=== V listopadu začla spojenecká armáda Lotyšska a Estonska postupně vytlačovat dobrovolnickou armádu z území Lotyšska. [[Riga]] byla opět bezpečně v rukou Lotyšů. Velkou měrou se na úspěšném tažení podílelo [[Royal Navy|britské námořnictvo]], které podporovalo spojence dělostřeleckou podporou z bitevních lodí. Nakonec musela armáda generála Bermont-Avalova ustoupit až na území Litvy. Koncentrovala se u významného železničního uzlu Radviliškis. Zde byla napadena litevskou armádou a utržela rozhodující porážku. === Život v Německu=== Po porážce se Bermont-Avalov uchýlil zpátky do Německa, kde začal psát své paměti a zapojil se jako pravicový politik do místního politického dění. V roce [[1933]] se postavil do čela Ruského národněosvobozeneckého hnutí. Po jeho rozpuštění Gestapem se stal hlavou Ruského národně socialistického hnutí. Hnutí disponovalo ozbrojenými jednotkami a bojovalo s jednotkami [[SA]] proti komunistům v Německu. Vzhledem k intrikám ruských emigrantů a finančnními nesrovnalostmi byla organizace v roce 1939 rozpuštěna a Bermont-Avalov uvalen do vězení. ===Život v emigraci=== Po půl roce vězení byl díky prosbě [[Benito Mussolini|Mussoliniho]] propuštěn a vyhoštěn do Itálie. Odtud odešel do [[Bělehrad]]u v tehdejší Jugoslávii. Po převratu v Bělehradě v roce 1941 opouští Jugoslávii a emigroval do [[USA]]. Jeho krátké uvěznění mu pomohlo vyhnout se stíhání kvůli spolupráci s Nacisty | |||