Pavel Bermondt-Avalov: Porovnání verzí – Wikipedie

Řádek 1:

{{Pracuje se}}

{{Infobox Vojenský velitel

|barva=lightblue

Řádek 25 ⟶ 24:

}}

'''Pavel RafalovichRafalovič Bermon(d)t-Avalov''' (Avalishvili) (rusky: ''Павел Рафалович Бермон(д)т-Авалов'') byl [[Ussurijské kozácké vojsko|ussurijský kozák]], voják carské armády a jeden z [[Bělogvardějci|bělogvardějských]] generálů v průběhu [[Ruská občanská válka|Ruské občasnkéobčanské války]].

===Mládí===

Bermondt-Avalov se narodil v [[Tbilisi]] v hlavním městě dnešní [[Gruzie]] v roce [[1877]]. Přivlastnil si svoje druhé jméno Avalov (gruzínsky: ''Avalishvili'') po svém adoptivním otci. Jeho otec Mikhail Avalishvili byl gruzínský princ pocházející z významné šlechtické rodiny [[Avalishvili]]. Dostalo se mu hudebního vzdělání a v roce [[1906]] se přidal k [[Ussurijské kozácké vojsko|Ussurijskému kozáckému vojsku]] jako hudební dirigent. S armádou se účastnil [[Rusko-japonská válka|Rusko-japonské války]]. Za svou služby si vysloužil řád sv. Jiří.

===[[První světová válka]]===

V průběhu První světové války bojoval na Kavkaze proti Turkům a byl dokonce sedmkrát zraněn. Za statečnost v boji mu byl udělen řád sv. Anny a byl povýšen na kapitána. Po [[Únorová revoluce|Únorové revoluci]] byl povolán do Petrohradu, kde se stal velitelem jednotky kopiníků. Po [[Říjnová revoluce|Říjnové revoluci]] se uchýlil do [[Žytomyr]]u. V zimě 1918 byl zajat Němci a jako další ruští důstojníci poslándeportován do Německa. V Německuzajetí začnězačal vytvářet jednotky dobrovolníků, které jsoubyli ochotné bojovat proti bolševikům v Rusku. Jeho vojsko se rekrutujerekrutovalo především z ruských zajatců a německých dobrovolníků. Tím položil základ k vzniku pozdější [[Západoruská dobrovolnická armáda|Západoruské dobrovolnické armády]].

===[[Ruská občasnká válka]]===

[[Západoruská dobrovolnická armáda]] taky zvaná podle svého velitele Bermontovci byla poslána z Německa do Pobaltí. V té době už generálGenerál Bermondt-Avalov vyhlásívyhlásil, že se přidává k armádám [[bělogvardějci|bělogvardějců]] pod velení [[Alexandr Kolčak|admirála Kolčaka]] v boji proti bolševikům. Však vojsko, jež jebylo z 75% tvořeno Němci, se zaobírázaobíralo především problémem, jak udržet německou moc v Pobaltí. Přihlášení k bělogvardějcům jebylo tak spíše divadlo, aby armáda zakryla svůj skutečný cíl před státy Dohody. Na druhou stranu jebyl Bermondt-Avalov jedním z mála generálů bělogvardějců, který hlásáhlásal otevřeně ideje [[monarchie]].

V Pobaltí se k jeho jednotkám přidávajípřidali další váleční němečtí zajatci a početná skupina místních [[baltští Němci|baltských Němců]]. Postupně se k němu přidávajípřipojily i jednotky blatských Němců prince [[Anatoly Lieven]]a a po poážceporážce v [[Bitva o CēsisbitvěCēsis|bitvě o Cesis]] i zbytek německé armády generála [[Rüdiger von der Goltz|Rüdigera von der Goltz]].

Jeho armáda balybyla v té době na vrcholu. Čítala přes 55 000 vojáků, obsadila [[Kuronsko]], [[Žmuď]] a v dobyté Rize vyhlásívyhlásila svoji vlastní vládu. V zoufalé situaci požádajípožádali Lotyši o pomoc sousední státy. Estonci odpovíodpověděli na výzvu kladně a pošlouposlali do Lotyšska své jednotky.

===Porážka dobrovolnické armády===

V listopadu začla spojenecká armáda Lotyšska a Estonska postupně vytlačovat dobrovolnickou armádu z území Lotyšska. a[[Riga]] byla opět bezpečně v rukou Lotyšů. Velkou měrou se na úspěšném tažení podílelo [[Royal Navy|britské námořnictvo]], které podporovalo spojence dělostřeleckou podporou z bitevních lodí. Nakonec musela armáda generála Bermont-Avalova ustoupit až na území Litvy. Koncentrovala se u významného železničního uzlu Radviliškis. Zde byla napadena litevskou armádou a utržela rozhodující porážku.

=== Život v Německu===

Po porážce se Bermont-Avalov uchýlil zpátky do Německa, kde začal psát své paměti a zapojil se jako pravicový politik do místního politického dění. V roce [[1933]] se postavil do čela Ruského národněosvobozeneckéhonárodně-osvobozeneckého hnutí. Po jeho rozpuštění Gestapem se stal hlavou Ruského národně socialistického hnutí. Hnutí disponovalo ozbrojenými jednotkami a bojovalo s jednotkami [[SA]] proti komunistům v Německu. Vzhledem k intrikám ruských emigrantů a finančnnímifinančními nesrovnalostmi byla organizace v roce [[1939]] rozpuštěna a Bermont-Avalov uvalen do vězení.

===Život v emigraci===

Po půl roce vězení byl díky prosbě [[Benito Mussolini|Mussoliniho]] prosbě propuštěn a vyhoštěn do Itálie. Odtud odešel do [[Bělehrad]]u v tehdejší Jugoslávii. Po převratu v Bělehradě v roce [[1941]] opouštíopustil Jugoslávii a emigroval do [[USA]]. Jeho krátké uvěznění mu pomohlo vyhnout se stíhání kvůli spolupráci s Nacisty. Bermont-Avalov dožil svůj život v USA, kde taky v úctyhodných 97 letech zemřel.

{{překlad|en|Pavel Bermondt-Avalov|439304820}}

==Literatura==

*{{Cite book

|last=Bermondt-Avalov

|first=Pavel

|title=Im Kampf gegen den Bolschewismus. Erinnerungen von General Fürst Awaloff, Oberbefehlshaber der Deutsch-Russischen Westarmee im Baltikum.

|language=German

|publisher=Verlag J.J. Augustin

|location=Glückstadt, Hamburg

|series=

|year=1925

|oclc=15188750

}}

*{{cite book|last=Paluszyński |first=Tomasz|title=Walka o niepodległość Łotwy 1914-1921|location=Warsaw|year=1999}}

*{{cite book|last=Paluszyński |first=Tomasz|title=Walka o niepodległość Estonii 1914-1920|location=Poznań|year=2007}}

*{{cite book|first=Валерий |last=Клавинг|language=Russian|title=Гражданская война в России: Белые армии. Военно-историческая библиотека|location=Moscow|year=2003}}

[[de:Pawel Michailowitsch Bermondt-Awaloff]]

[[en:Pavel Bermondt-Avalov]]

[[et:Pavel Bermondt-Avalov]]

[[eo:Pavel Bermondt-Avalov]]

[[fr:Pavel Rafalovitch Bermont-Avalov]]

[[it:Pavel Rafailovič Bermondt-Avalov]]

[[lv:Pāvels Bermonts]]

[[lt:Pavelas Bermontas-Avalovas]]

[[no:Pavel Bermondt-Avalov]]

[[ru:Бермондт-Авалов, Павел Рафаилович]]

[[sv:Paul Bermondt-Avalov]]