Anna Pavlovna Ruská

Anna Pavlovna Ruská (rusky: Анна Павловна [ˈanːə ˈpavləvnə]; nizozemsky: Anna Paulowna [ˈɑnaː pəˈloːnaː]; (7. ledna^jul./ 18. ledna 1795^greg. Sankt Petěrburk – 1. března 1865, Haag) byla nizozemská královna sňatkem s králem Vilémem II. Nizozemským. Byla ruskou patriotkou, která v Nizozemsku, kde se nikdy necítila jako doma, dodržovala přísnou královskou etiketu a vnímala se spíše jako ruská velkokněžna než nizozemská královna. Neměla žádný politický vliv, ale byla aktivní v rámci charity.

Anna Pavlovna Ruská
královna nizozemská
Anna Pavlovna
Doba vlády	1840–1849
Narození	18. ledna 1795 Petrohrad
Úmrtí	1. března 1865 (ve věku 70 let) Haag
Předchůdce	Vilemína Pruská
Nástupce	Žofie Württemberská
Sňatek	21. února 1816
Manžel	Vilém II. Nizozemský
Potomci	Vilém III. Alexandr Jindřich Ernest Kazimír Žofie
Rod	Oldenburkové
Dynastie	Holstein‑Gottorp‑Romanov
Otec	Pavel I. Ruský
Matka	Marie Fjodorovna
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jejími rodiči byli ruský car Pavel I. a carevna Marie Fjodorovna, narozená jako princezna Sofie Dorota Württemberská; byla jejich osmým dítětem (šestou dcerou) a nejmladší sestrou cara Alexandra I.

Dne 21. února 1816 se Anna Pavlovna provdala za pozdějšího nizozemského krále Viléma II. Oranžsko-Nasavského. Z manželství vzešlo pět potomků:

• 1. Vilém III. (19. 2. 1817 Brusel – 23. 11. 1890 Apeldoorn), lucemburský velkovévoda, vévoda limburský, nizozemský král od roku 1849 až do své smrti^[1]

  I. ⚭ 1839 Žofie Württemberská (17. 6. 1818 Stuttgart – 3. 6. 1877 Haag)^[2]

  II. ⚭ 1879 Emma Waldecko-Pyrmontská (2. 8. 1858 Bad Arolsen – 20. 3. 1934 Haag)^[3]

• 2. Alexandr Oranžsko-Nasavský (2. 8. 1818 Soestdijk – 20. 2. 1848 Funchal), svobodný a bezdětný^[4]
• 3. Hendrik Nizozemský (13. 6. 1820 Soestdijk – 13. 1. 1879 Walferdange)^[5]

  I. ⚭ 1853 Amálie Sasko-Výmarská (20. 3. 1830 Gent – 1. 5. 1872 Walferdange)^[6]

  II. ⚭ 1878 Marie Pruská (14. 9. 1855 Postupim – 20. 6. 1888 Drážďany)^[7]

• 4. Ernest Kazimír (21. 5. 1822 Brusel – 22. 10. 1822 tamtéž)^[8]
• 5. Vilemína Marie Žofie Luisa (8. 4. 1824 Haag – 23. 3. 1897 Výmar)^[9]

  ⚭ 1842 Karel Alexandr Sasko-Výmarsko-Eisenašský (24. 6. 1818 Výmar – 5. 1. 1901 tamtéž), velkovévoda sasko-výmarsko-eisenašský o roku 1853 až do své smrti^[10]

Ani po svatbě se Anna nevzdala svého pravoslavného vyznání. Svatební obřad byl vykonán nejprve po pravoslavném způsobu, poté až po způsobu luteránském. Po svatbě strávili novomanželé jeden rok v Rusku a Anna měla poté problém si zvyknout na to, že oddělení společenských tříd bylo v její nové zemi daleko slabší než v Rusku.

Anna Pavlovna dostala věnem jeden milion (tehdejších) rublů, což byla velmi vysoká peněžní částka. To vzbudilo velkou pozornost. Její manželství bylo kvůli Vilémovým nevěrám bouřlivé. Nadto jí v roce 1829 v Bruselu, kde manželé tehdy bydleli, někdo ukradl skoro všechny šperky (nakonec byla velká část nalezena), z čehož podezírala manžela, protože byl v té době v dluzích a stýkal se s podle jejího názoru pochybnými lidmi. Konflikty jitřily také nevěry jejího manžela. Pár pak žil odděleně až do roku 1843.

Na nizozemský trůn nastoupila spolu se svým manželem po abdikaci svého tchána Viléma I. (7. října 1840). Jako královna Anna nebyla u veřejnosti příliš populární. Naučila se sice mluvit nizozemsky lépe než její manžel, který často mluvil francouzsky, ale dodržovala přísnou etiketu a od veřejnosti si udržovala odstup. Její manžel zemřel v roce 1849 a Anna se poté stáhla z dvorského života.

Na její počest je pojmenováno místo Anna Paulowna v provincii Severním Holandsku (Noordholland). V centrální části Haagu (Zeeheldenkwartier) je po královně Anně Pavlovně pojmenováno jedno z nejživějších náměstí Anna Paulownaplein s restauracemi a kavárnami.^[11] Nadto je zde také ulice Anna Paulownastraat, která ono náměstí protíná.

Německý botanik Philipp Franz von Siebold po královně pojmenoval rostlinný rod pavlovnií (mj. pavlovnie plstnatá, nizozemsky Anna Paulownaboom).

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Anna Pawlowna na německé Wikipedii a Anna Pavlovna of Russia na anglické Wikipedii.

• Jean-Charles Volkmann: Généalogie des rois et des princes. Éditions Jean-Paul Gisserot, Paris, 1998: ISBN 2-87747-374-0

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Anna Pavlovna Ruská na Wikimedia Commons