Bedřich Havránek

Bedřich Havránek (Friedrich Hawranek; 4. ledna 1821, Praha-Nové Město^[1] – 1. března 1899, tamtéž^[2]) byl český malíř, ilustrátor a pedagog.

Bedřich Havránek
Bedřich Havránek
Narození	4. ledna 1821 Praha-Nové Město Rakouské císařství
Úmrtí	1. března 1899 (ve věku 78 let) Praha Rakousko-Uhersko
Povolání	malíř, ilustrátor, učitel a grafik
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se jako druhý syn kriminálního rady Antonína Havránka (1774-1847) v Praze, Spálené ulici v nárožním domě čp.171/II U Myslíků. Jeho matka, Antonie rozená Dequoy (1778-1858), byla původem Francouzka, dcera železničního inženýra, který emigroval v době napoleonských válek do Čech. Bedřich Havránek vyrůstal v intelektuálním a uměleckém prostředíː jeho otec i starší bratr Vilém (* 1809) byli sice právníky, ale také malíři-diletanty a jeho prvními učiteli. Zamýšleli založit obchod s uměním.^[3]

V patnácti letech začal studovat na pražské Akademii krajinomalbu u Antonína Mánesa. Po jeho smrti pokračoval ve studiu nejprve u Christiana Rubena a později u Maxe Haushofera. Po ukončení studií navštívil Francii, Polsko, Švýcarsko, Anglii, Bavorsko, Rakousko a Německo. Žil v Praze jako svobodný mládenec bez finančních starostí. Malba a grafika patřily spolu s poznáváním cizích kultur k jeho koníčkům. Byl oblíbeným společníkem a o jeho obrazy byl zájem mezi sběrateli. Patřil k oblíbeným ilustrátorům knih rakouského arcivévody a cestovatele Ludvíka Salvátora Toskánského, který byl jeho žákem. Podle skic, které mu arcivévoda posílal z cest, a později i podle Havránkových vlastních fotografií, zpracovali Havránek, F. Stolař a J. Jass formou dřevorytů ilustrace nejméně tří cestopisů: Karavanská cesta z Egypta do Sýrie vyšla německy, anglicky (1881), německy (1879) a česky (1885)^[4], Märchen aus Mallorce (1885),

Zemřel roku 1899 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Pod vlivem svého učitele Antonína Mánesa si vypěstoval lyrický vztah k české krajině. Až do pozdního věku chodil malovat se skicákem do plenéru. Haushoferův německý romantismus se v Havránkově díle projevil volbou pitoreskních motivů, zpočátku zejména z okolí jezer Chiemsee, Königsee a Obersee v bavorských Alpách, nebo ze Šumavy (1847). Dále cestoval do Haliče za bratrem. Od Maxe Haushofera se naučil zaznamenat kresbou celkové rozvržení kompozice a velmi podrobně také jednotlivé krajinné detaily. Definitivní obrazy, většinou olejomalby, maloval až v ateliéru a v souladu s tehdejší koncepcí krajinomalby dělil kompozici na popředí, prostředí a pozadí, v popředí komponoval figurální stafáž a nepokoušel o přesné zobrazení krajiny, která byla předlohou. Maloval také veduty měst a hradů a do krajin často komponoval prvky ideálních architektur.

V pozdějších obrazech opustil romantické pojetí krajiny a soustředil se na zachycení atmosféry dne a modelaci pomocí jemných odstínů barev. Ve svých skicách proto zaznamenával kromě místa i denní dobu. Počátkem 80. let opustil malbu olejem a věnoval se akvarelu. Jeho velké akvarelové obrazy, kterými obesílal výstavy Krasoumné jednoty v letech 1842–1898, představují výseky krajin s figurální stafáží, která do obrazu vnáší žánrové prvky. Pomocí vlastní techniky, kombinující akvarel s temperou, dokázal zachytit i nejdrobnější detaily. Jeho malířský styl budil obdiv soudobé kritiky, ale na konci 19. století již představoval určitou kuriozitu a působil anachronicky.^[5] Příkladyː

• Pragensieː Ostrov Kampa, Lodecké mlýny, Helmovy mlýny a Petrská čtvrť^[6]
• Romantické kompoziceː Opuštěný židovský hřbitov^[7]
• Krajinyː Plešné jezero na Šumavě, Krajina s balvany^[8] Krajina z okolí Rájce nad Svitavou, Okolí Svitavy na Moravě^[9]; Cesta ve vsi (90. léta), Národní galerie v Praze, odkaz Josefa Hlávky

Kromě malby se věnoval kresbě a ilustracím knih technikou dřevořezu nebo litografie. Obrázky prováděl podle vlastních skic, nebo - v případě dvou cestopisů z exotických zemí, které nenavštívil - použil náčrty autora cestopisů, arcivévody Ludvíka Salvátora Toskánského. Signoval je příjmením "Hawránek" nebo jen iniciálami FH (Friedrich Hawranek) a letopočtem. Nejslavnější z těchto cestopisů Karavanská cesta z Egypta do Syrie, vyšla s týmiž ilustracemi ve třech vydáních, v Londýně anglicky, v Praze německy (1879) a česky (1885).^[10] Druhý cestopis s dřevořezy Liparische Inseln vyšel v Praze (1893) pouze s německým textem.

• Bedřich Havránek – Most v Alpách

• Bedřich Havránek – Český Krumlov

• Bedřich Havránek – Staroměstské mlýny po požáru v roce 1848 (1852)

• Bedřich Havránek – Údolí u potoka

• Bedřich Havránek – Břeh mezi Novými a Dolními Lodeckými mlýny

• Bedřich Havránek – Ostrov Kampa v Praze (1852)

• Gaza, vstupní brána k bazaru (1879)

• Blažíčková-Horová Naděžda, 19th-Century Art in Bohemia (1790–1910), Painting, Sculpture, decorative arts, National gallery in Prague, 2009, ISBN 978-80-7035-426-1
• BLAŽÍČKOVÁ-HOROVÁ, Naděžda. Bedřich Havránek. Praha: Odeon, 1994. (Malá galerie). ISBN 80-207-0436-1.
• Blažíčková-Horová Naděžda, Sekyrka Tomáš (eds.), Odkaz Josefa Hlávky Národní galerii v Praze, Národní galerie v Praze 2008, ISBN 978-80-7035-391-2
• Vlček Tomáš, K souborné výstavě Bedřicha Havránka, Umění XXXVII, 1989, č. 2, s. 179–182
• Blažíčková-Horová Naděžda, Bedřich Havránek 1821-1899, NG Praha 1985
• Loriš Jan, Kresby Bedřicha Havránka, katalog výstavy. , Národní galerie v Praze 1951, 16 s.
• Nová encyklopedie českého výtvarného umění I., Academia Praha 1995, s, 249-250, heslo Havránek Bedřich (autorkaːNaděžda Blažíčková-Horová)

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Bedřich Havránek na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bedřich Havránek
• Bedřich Havránek v informačním systému abART