Georg von Lehmann

Georg svobodný pán von Lehmann (německy Georg Freiherr von Lehmann) (2. listopadu 1856 Cegléd – 14. září 1936 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k armádě od roku 1875, byl důstojníkem u různých jednotek jezdectva, dlouhodobě se uplatňoval jako jezdecký instruktor na vojenských školách. Na začátku první světové války byl divizním velitelem na východní frontě. Vyznamanel se v bojích v Karpatech koncem roku 1914, nakonec byl velitelem samostatného armádního sboru jezdectva (1915–1916). Počátkem roku 1916 byl sbor kvůli vysokým početním ztrátám rozpuštěn a Lehmann byl z fronty odvolán. V letech 1916–1917 zastával podružnou funkci velitele výcviku záložních jezdeckých jednotek ve Vídni. V roce 1916 byl povýšen do hodnosti generála jezdectva a v roce 1917 byl odeslán do penze. V roce 1918 získal titul barona.

Georg von Lehmann
Georg von Lehmann jako polní podmaršál (1913)
Velitel armádního sboru jezdectva Lehmann
Ve funkci: 16. října 1915 – 20. března 1916
Předchůdce	Johann Herbert von Herberstein
Nástupce	funkce zanikla
Velitel 8. jezdecké divize
Ve funkci: 22. dubna 1913 – 16. října 1915
Předchůdce	Hermann von Gemmingen
Nástupce	Maximilian von Schnehen
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál jezdectva (1916), polní podmaršál (1913), generálmajor (1910)
Narození	2. listopadu 1856 Cegléd
Úmrtí	14. září 1936 (ve věku 79 let) Vídeň
Titul	svobodný pán (1918)
Alma mater	Tereziánská vojenská akademie
Ocenění	Řád železné koruny, Železný kříž
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se jako mladší syn c. k. rytmistra Augusta Lehmanna (1807–1880)^[1] povýšeného v roce 1878 do šlechtického stavu. V letech 1872–1875 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě,^[2] v roce 1875 vstoupil do armády jako poručík u 6. dragounského pluku v Brně. V letech 1878–1880 absolvoval jezdecký institut ve Vídni a poté sám působil jako pedagog, v letech 1888–1890 vyučoval na jezdecké kadetní škole v Hranicích, později byl jezdeckým instruktorem na Tereziánské vojenské akademii. Služebně byl formálně stále příslušný k 6. dragounskému pluku a mezitím postupoval v hodnostech (nadporučík 1878, kapitán 1888).^[3]

V roce 1896 byl v hodnosti majora přeložen k 13. hulánskému pluku v Zoločivi.^[4] Poté znovu působil jako učitel jezdectva, tentokrát na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni, v roce 1900 byl povýšen na podplukovníka.^[5] V roce 1903 dosáhl hodnosti plukovníka a v letech 1903–1908 byl velitelem 13. hulánského pluku, kde již dříve sloužil.^[6][7], v roce 1909 se stal brigádním velitelem ve Vídni.^[8] V roce 1910 byl povýšen do hodnosti generálmajora^[9] a zůstal jako velitel 17. jezdecké brigády ve Vídni. Další hodnostní postup absolvoval jako polní podmaršál (1913)^[10][11] a před začátkem první světové války byl velitelem 8. jezdecké divize ve Stanislavi.^[12]

Na začátku první světové války byl povolán na východní frontu,^[13] kde měl jako divizní velitel za úkol průzkum terénu a pohybu ruských vojsk.^[14] V listopadu a prosinci 1914 se vyznamenal v bojích v Karpatech a po bitvě u Limanow-Lapanowa pronásledoval ruskou armádou. V létě 1915 se zúčastnil bojů na Dněstru a následně měl během ofenzívy ve východní Haliči za úkol odlehčit 3. armádě. Ke své divizi obdržel ještě velení 56. divize a dosáhl dílčích úspěchů. V listopadu 1915 byl jmenován samostatným velitelem jezdeckého armádního sboru, který nesl jeho jméno (Kavallerie-Korps Lehmann).^[15] Kvůli ztrátám byl sbor v lednu 1916 rozpuštěn a Lehman nakonec krátce poté z fronty odvolán. Od března 1916 zastával ve Vídni funkci velitele výcviku záložních jednotek jezdectva a k datu 1. listopadu 1916 dosáhl hodnosti generála jezdectva.^[16] V roce 1917 byl odeslán do penze.^[17]

Byl ženatý s Clarou Bermannovou (1862–1937), vdovou po Eduardu Pollakovi von Borkenau (1854–1892) z vlivné židovské bankéřské rodiny z Vídně. Z prvního manželství měla dvě děti, syna Rudolfa (1885–1955) a dceru Marii (1890–1974), provdanou Zimmerovou.^[18] Georg Lehmann měl čtyři starší sourozence, tři sestry a bratra Eduarda (1844–1924), který také sloužil v armádě a dosáhl hodnosti generálmajora.^[19]

Po nobilitaci svého otce v roce 1878 užíval šlechtický titul Edler von Lehmann. V roce 1917 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[20] Po odchodu do penze získal titul svobodného pána (diplom vystaven k datu 23. února 1918).^[21] Během vojenské služby dosáhl řady vyznamenání.^[22]

•   Jubilejní pamětní medaile (1898)
•   Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1901)
•   Vojenský záslužný kříž III. třídy (1903)
•   Řád železné koruny III. třídy (1907)
•   Vojenský jubilejní kříž (1908)
•   Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1910)
•   Mobilizační kříž (1913)
•   Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1915)
•   Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1915)
•   Železný kříž II. třídy (1916, Německo)
•   Stříbrná vojenská záslužná medaile (1917)

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 210–210 (heslo Georg von Lehmann) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2023; Praha, 2015; s. 224–225 (heslo Lehmann) ISBN 978-80-905324-5-8

• Georg von Lehmann in: Österreichisches Biographisches Lexikon